Josef Laža

Rožnov (6),
Frenštát (23) a Horní Bečva (16)
— repertoárově jsou zde zastoupeny i NEJvýchodněji položené valašské obce
na takzvaném „Horním konci“, tedy na horním toku Vsetínské Bečvy: Nový
Hrozenkov (7) a Velké Karlovice (12, 21)
— NEJzápadnější Valašsko reprezentují vzácné, a dlužno dodat, že dnes již
málo zpívané nápěvy z Rajnochovic (4 – zřejmě jediný zachovaný popěvek
o splavování řeky Bečvy na pltích), Hustopeč nad Bečvou (3), Hranic (8),
Jasenice (10, 18) a Kelče (9). Dvě posledně jmenované obce zaujímají na poli
folklorním významné místo: písně z Jasenice jsou unikátním muzikantským
odkazem zdejšího fojta, zpěváka a klarinetisty Josefa Pernického, nápěvy
z Kelče zase tvoří významné procento valašských písní v takzvané Guberniální
sbírce z roku 1819.
— dodatečné čtvrté „NEJ“ se dotýká folklorního a etnografi ckého významu lokality,
která si díky své odlehlosti zachovala archaický ráz a odlišným charakterem
svých nápěvů i textů je naprosto solitérní hudební enklávou: Valašská Bystřice
je na CD1 zastoupena NEJvýznamněji (2, 5, 11, 17, 19 a 20), a to písněmi pijáckými,
svatebními a milostnými. Svou erudicí i srdcem hudební upravovatel Jan
Rokyta senior zřetelně cítil, že folklorní bohatství této karpatské obce je jedinečné
a musí být předáno dalším generacím. Při zachování písňového odkazu
Valašské Bystřice sehrála zásadní roli poctivá práce sběratelů lidových písní
Hynka Bíma, Leoše Janáčka a Pavla Váši. Neméně důležitý však byl i prozřetelný
počin hudebních redaktorů Českého rozhlasu Ostrava, kteří zde na konci 50. let
minulého století – doslova „za pět minut dvanáct“ – zaznamenali autentickou
hru a zpěv zdejších muzikantů-hudců Jana a Josefa Zezulkových a Josefa
Fuska.
Pestrobarevný sloh „Jedničky“ doplňuje pastevecká halekačka (14), zbojnický
popěvek (15) a populární milostné dueto o legendární hospodě „Balita“
v Trojanovicích (13).

Valašský zpěvák Josef Laža — CD 2
Hudební mozaika CD2 vyvěrá ze srdce valašského regionu a spěje až k jeho jižním
hranicím. Významné repertoárové místo zde zaujímá město Vsetín (9) včetně obcí
ležících v jeho blízkosti.
K nim patří nejen zpěvákův rodný Leskovec (21) a sousední Valašská
Polanka (18), ale také Jasénka (5) – významná folklorní lokalita, která je dnes již
součástí Vsetína, z jehož okolí pochází také zbojnický taneční nápěv (6). Na jižních
stráních hory Sirákov, která je přirozenou branou z centra regionu na valašský jih,
leží obec Jasenná (2, 3, 10, 11, 19, 23). Její písňové bohatství je na CD zastoupeno
nejvýrazněji, a to díky dvěma zdejším rodákům: uměleckému vedoucímu Cimbálové
muziky TECHNIK Ostrava Janu Rokytovi a jeho tetě a významné nositelce lidových
tradic na jižním Valašsku Anně Kutějové-Rokytové. Z okolí blízkého městečka
Vizovice stojí dále za pozornost předzpěvy k tanci točená z obce Lúčka (7),
zaznamenané v písňové sbírce Eduarda Pecka Valašské národní písne a ríkadla.
Ze samotných Vizovic jsou zde nápěvy k fi gurálnímu tanci Hanácká (17)
a píseň ponocného (15). Výčet folklorních enkláv na CD2 zakončíme ve Valašských
Kloboukách (16 – zbojnický popěvek) a jejich okolí. Zde rád upozorňuji naspolečné
novodobé dílko dvou místních významných folkloristů (8):
zpěvačky a autorky textů v lidovém duchu Františky Vypušťákové a zpěváka i muzikanta
Horymíra Sušila. Z okolních dědin vynikají svou zpěvností zejména Nedašova
Lhota (20), Horní Lideč (15) a Popov nad Vláří (24). Právě odsud, z jedné z nejjižněji
položených valašských obcí, pochází z odkazu zpěváka a hudce Jiřího Košelky
fi lozofi cký nápěv, symbolicky uzavírající profi lové dvojalbum valašského zpěváka
Josefa Laži.
Repertoár Josefa Laži lze z velké části dohledat v základních valašských
písňových pramenech. K nejstarším z nich patří čtveřice sbírek z 19. století:
Guberniální sbírka z roku 1819, sbírka Valašské národní písně a říkadla Eduarda
Pecka z roku 1884, třídílná sbírka Moravské národní písně Františka Bartoše, jakož
i stejnojmenná sbírka Františka Sušila. K mladším pramenům z 20. století patří
dvoudílná písňová sbírka Karla Vetterla Lidové písně a tance z Valašskokloboucka
a pětidílná sbírka Vałaské pěsničky Jana Nepomuka Poláška a Arnošta Kubeši.
Výjimku tvoří písně z obce Jasenná, které zapsal v 50. letech minulého století
hudební redaktor Jan Rokyta.
Vedle písní sólových zvěčnil Josef Laža v duetu s Jarmilou Šulákovou v podstatě
všechny významné valašské taneční populáry (valčíkového či polkového
charakteru). Ty byly v roce 2014 publikovány na CD pod názvem MY ZME VAŁAŠI
u hudebního vydavatelství INDIES HAPPY TRAILS.
Josef Laža se také zásadní měrou podílel na zvěčnění mládeneckého
a mužského písňového odkazu Anny Kutějové-Rokytové z obce Jasenná.
Vynikající zpěvačka a významná nositelka lidových tradic na jižním Valašsku
měla ve svém repertoáru asi 450 písní. Výběr z její národopisné pokladnice vyšel
v roce 2015 taktéž u již zmíněného brněnského hudebního vydavatelství, a to na
CD pod názvem PĚSNIČKY Z JASENNÉ.
Legendární zpěv Josefa Laži je rovněž zastoupen na profi lovém kompaktním
disku významných osobností lidového zpěvu na Moravě a ve Slezsku (2CD
LEGENDY, Indies Happy Trails, 2016) a na bilancujícím albu jeho krajanky
a celoživotní pěvecké souputnice Jarmily Šulákové (2CD JARMILA ŠULÁKOVÁ
/1929–2017/, Indies Happy Trails, 2017).