Diskografie umělce

Josef Vondruška

Pominout úlohu kapel kolem Josefa Vondrušky, tedy Umělé hmoty (zejména té s římskou číslicí III) a The Dom, by znamenalo zanechat citelnou proluku v historických análech českého undergroundu. Není ovšem lehké do podstaty skladeb UH III a The Dom proniknout. Neusnadňuje nám to ani zvuková (ne)kvalita nahrávek, které byly sice vyčištěny, ale jaké asi tak můžete udělat zázraky s magnetofonovými pásky, které ležely bůhvíkde několik desetiletí?

Nicméně pokud vás neodradí první poslech, uvědomíte si, že kdyby měl tehdy Vondruška a jeho parťáci dnešní technické možnosti, nemuselo by to znít vůbec zle. Jistěže, hudebníci z UH III nebyli žádní instrumentální géniové a vliv jejich slavnějších kolegů PPU, jimž ostatně Vondruška dělal svého času bedňáka-rekvizitáře, za což se mu Milan Hlavsa a Josef Janíček později revanšovali několika skladatelskými příspěvky, je na několika místech nahrávky do uší bijící. Přesto tu najdeme dosti uhrančivých (ale i postradatelných momentů). Mezi ty zapamatovatelné momenty lze zahrnout třeba až překvapivě povedené kytarové sólo ve skladbě Démon alkohol. Celková působivost je podtržena o řád drsnějším, rockovějším soundem, než jaký vyluzovala řada jejich tehdejších, řekněme intelektuálněji naladěných souputníků.

Další kapitolou Vondruškova rokenrolového curriculum vitae je pak kapela The Dom, která se oprostila od chapadel českého undergroundu a se stejným nadšením se nechala vést odkazem The Velvet Underground a jejich velkoměstskou poetikou. Ani zde nezastihnete Vondruškovu kapelu v originální poloze, pokud tím ovšem nemyslíme repetitivní mátožná tempa, dokola se opakující klopotné a skřípající riffy a deklamace namísto zpěvu. Vliv „Sametového podzemí“ kapela ostatně nikterak nezastírala - nakonec za název přijali jméno newyorského klubu, kde The Velvet Underground působili.

Na svou dobu a geografické kořeny museli být nicméně The Dom v tuzemsku zjevením. Tím, jak se odlišovali zvukem a ideovou návazností na punk a novou vlnu. Instrumentálně je na tom kapela snad ještě hůř než UH III. Jistě, i desky zbožňovaných The Velvet Underground zněly kostrbatě, nicméně obsahovaly to nejdůležitější - výrazné melodie a jako návdavek zvukové novátorství. Tyhle aspekty u nahrávek The Dom bohužel absentují. Skupina hudební delikatesy nenabízí, jen následuje vzor. Jestli se občas používá klišé o hudbě ohlodané na kost, tak u The Dom toto platí víc než u kohokoli jiného. Zůstává pak celkový výraz, který lavíruje na hraně muzikálního minimalismu, dekadence, nihilismu a velkoměstských storek s nepěknými konci. Hrdiny Vonduškových textů jsou vyděděnci stojící na okraji společnosti, asociálové, feťáci, děvky. Koneckonců jejich autor psal o tom, co dobře znal a co ho nejspíše nakonec donutilo emigrovat v osmdesátém roce do Austrálie.