Recenze na album

Rozvážnost přichází s časem

Budoár staré dámy - BSD, brněnská skupina, jejíž žánr lze zařadit mezi alternativní rock, vydala v květnu loňského roku nové album Dobrou noc, světlo.

Co od něj může čekat náš hudební vkus?


Vzpomínám si, kdy poprvé jsem se setkal s tímto hudebním seskupením. Myslím, že to bylo v letních dnech roku 2006. K této hudbě mě přivedla moje brněnská kamarádka (a podle hudebního vkusu i brňácká vlastenka). První tóny, které jsem zaslechl od Budoáru staré dámy, byly z prvního alba Na hraní (2002) a velmi mě přitáhlo procítěnými tóny kytar, které doplnili „ostré" housle a hlas hlavní zpěvačky Marty Svobodové. Také složení kapely pro mě bylo více než revoluční. Z pěti členů tři ženy. To bylo něco, co mě absolutně fascinovalo, o to více je mi líto, že nyní je počet sil opačný, protože kapelu opustily Eva Svobodová a Dáša Matějíčková a byly nahrazeny Tomášem Ergensem a Markem Laudátem. Alternativní rock, to byla specifikace hudebního žánru na webových stránkách Budoáru, to vše souhlasí, ale pokud se zaposloucháte více do této hudby, naleznete i další rozměr, který je vám daleko bližší, než pojem alternativní rock. Další album, My o vlku, vyšlo v roce 2005 a uniklo mé pozornosti, čili jsem měl mezeru mezi albem prvním a albem, které vyšlo v květnu roku 2008 a nese poetický název - Dobrou noc, světlo. Tuto mezeru jsem nedávno vyplnil a nyní můžu přinést svoje kompletní zhodnocení a porovnání jejich nejnovějšího příspěvku do české hudební scény.

Dobrou noc, světlo přišlo s tříletou pravidelností a přineslo více inovace oproti albu prvnímu, než oproti desce My o vlku, což lze předpokládat jako logický postup a vývoj každé skupiny, kterou nemáme možnost denně poslouchat v komerčních hitparádách. V posledním albu Dobrou noc, světlo nabízí Budoár staré dámy dvanáct poctivých a melodických skladeb, z nichž každá dokáže navodit jinou náladu. Paradoxní na skladbách Budoáru je to, že využívají jak melancholie, tak humoru ve svých textech, ale hudba je dokáže přeměnit přesně do opačného směru. Struny se uklidnily. Vzpomínám na první album, kde byl každý stesk a důraz provázen silným prohrábnutím strun elektrické kytary a disharmonickými tahy smyčce po strunách houslí. Nyní je tomu jinak. Tato změna byla již patrná v druhém albu, ale nyní je markantní. Tvrdé tóny byly změněny na tišší alternativu, kde je kladen důraz více na rytmus a melodii. Hudba se přitom stává přirozenou kulisou pro barvitý hlas Marty Svobodové, která si přímo libuje ve změnách poloh během písně, a to ne dvakrát, ale mnohokrát. Nikdy jsem pořádně nezjistil, jestli ona přizpůsobuje hlas hudbě nebo hudebníci jejímu „nenudnému" hlasu. Velmi milým překvapením byl mužský zpěv (mnohem výraznější!), který v prvním albu chyběl a v druhém byl spíše vokálem než důležitým prvkem písně. Proto na tomto albu věnujte pozornost sedmé stopě Lodička, kde je příjemný mužský baryton vhodným partnerem pro barvitý hlas Marty Svobodové.


Na začátku jsem mluvil o třetím rozměru, která hudba z desky Dobrou noc, světlo od Budoáru staré dámy, může přinést potencionálnímu posluchači. Rozhodně je dobré zmínit, co přinese album těm prvním dvěma rozměrům. Rockerům přináší obsáhlost kytarového partu, který je stěžejním prvkem této hudby, navíc dokáže dokonale obměnit nezdravý „jídelníček" rockera a přinést mu něco čerstvého a nezkaženého. Příznivce alternativního žánru potěší housle, které tvoří meditativní složku každé skladby. I když je člověk rozrušený a řekne si, že BSD není tím uklidňujícím, co by potřeboval, pustí jej a zapomene, opravdu hudba z tohoto alba navozuje různé nálady a po čase se do ní posluchač ponoří bez ohledu na jakékoli trable. Konečně, pro mě, finálním třetím rozměrem desky Dobrou noc, světlo jsou její texty, které byly vždy u Budoáru staré dámy inspirativní a velmi propracované a neotřelé, oproti tomu, co slýchám od ostatních hudebních skupin, a to i od zahraničních, při kterých se mi zdá, že snad ani mladá generace neumí anglicky, poněvadž je tak hltá. Texty jsou stejně jako hudba veselé i vážné (dovolím si říct, že se špetkou dadaismu). Čili tato kompilace je velmi pestrá a nezačne ani po několikerém poslechu nudit. Myslím, že si u Budoáru staré dámy budete moci pochutnat a co vám prostě nesedne, nemusíte dál konzumovat, aniž byste kvůli tomu zavrhli celé album. Určitě se najdou skalní příznivci Budoáru, kteří se nesmíří se „změkčením" výrazu skladeb. To je snad jediné, co se tomuto albu dá vytknout, ale není všem tónům konec. V roce 2011 budu napjatě čekat na ohlášení dalšího počinu a budu přemýšlet nad tím, jak se projeví razantní složení skupiny na stavbě textů a hudby - vrátí se k teskným a tvrdým tóninám, nebo zůstanou u hudby z Dobrou noc, světlo, přidají nový nástroj (jeden dechový by jistě prospěl)? To jsou všechno otázky a zároveň těšení se na to, jak se dokáže skupina zformovat. Doufám, že jim to bude ladit tak, jako do teď.

Pavel Kotrba

http://postreh.com/phprs/view.php?cisloclanku=2009033102