Recenze na album

„Čistý“ folklór, tedy bez rockových, popových či folkových předělávek to u nás nemá lehké. Za komunismu ho media prezentovala tak trochu jako skanzen, v němž se pohybují krojované babičky a dědečkové, dnes ho pro jistotu ignorují. A Hradišťan na všechno nestačí.
Ještě že alespoň vydavatelství Indies Records mu ve svém edičním plánu dává prostor. Kromě již výše zmíněných klasiků vydal například výběrové album Čarohraní, soubory Hudci z Kyjova, Koňaboj, Radošov nebo Muziga. Naposledy pak Cimbálovou muziku Stanislava Gabriela, která se představuje albem Z Uher do Moravy.
Dominují na něm slovenské lidové písničky, ale v několika skladbách zůstala kapela věrná i svému rodnému moravskému kraji. Pro celkové vyznění je důležité, že původní písně nijak výrazně nemění, neposouvá, neaktualizuje, i když si je pochopitelně upravuje k obrazu svému. Ale především v aranžérské rovině, protože nástrojové obsazení formace je opravdu bohaté.
Troje housle, cimbál, klarinet, zobcové flétny, dvě violy, violoncello, kontrabas. Prostor pro aranže velký a Stanislav Gabriel, Pavel Šafařík a Tomáš Pálka jej náležitě využili. Každý nástroj má své přesné místo, je hodně výrazný, aniž by jeden vzájemně přebíjel druhý. Housle rozpustile poskakují, aby vzápětí zvážněly, zapojuje se hravý klarinet, sentimentální violoncello, rytmus udávající cimbál. Citlivé, ale přesto velice nápadité a pestré aranže.
Temperamentní písničky Čo robíš, Hanička, Hanka, Prevez, prevez prevozníčku, Zavadská Kyčera - Prišel mi ohlednik nebo Na podolských lúkách se střídají s pomalejšími, procítěnějšími. Mezi ty nejsilnější patří Sadaj, slnko, sadaj, Zamiloval som si dievča, Na osice lístek vadne či Mé srdéčko žalem hoří. Občas se obě tempa prolínají, Budu hrať z křehké balady graduje na energickou, skočnou píseň.
Své nástroje ovládají muzikanti výborně a skvěle poskládané jsou i vokály celkem šesti zpěváků. Vhodně se doplňuje ženský a mužský hlas, obzvláště výrazní jsou otec a syn Gabrielovy a Tereza Habartová. Texty s tradiční lidovou úsporností a zároveň přesností zachycují různé podoby lásky, věrnosti či dalších citů. Lze je považovat za oslavu lásky, vína, hudby, kamarádství – prostě života.
Hudba Cimbálové muziky Stanislava Gabriela zní velice autenticky a věrohodně. Když radost, tak na plné pecky. Když smutek, tak k slzám. Poctivá muzika, z níž tryská upřímná radost a která může vrátit posluchače ke kořenům lidové tvorby.