Recenze na album

Kvartet sympatických hudebníků vydává příjemnou desku nejen pro fanoušky již bohužel zesnulé Zuzany Navarové. Autoři se pro inspiraci rozhlédli po širším žánrovém spektru a výsledek rozhodně stojí za poslech.

Kapela Koa se na novém albu rozhodla mírně pozměnit svůj dosavadní styl. Přestože se celá nahrávka Dobře nám nese v příjemné náladě folkové lyriky a latinskoamerických rytmů, přibyly také názvuky funku, popu či reggae. Dřívější hlavní hvězda této formace, předčasně zesnulá Zuzana Navarová, je v bookletu zmíněna již jen jako autorka dvou písní, celou kolekci jinak natočil kvartet tvořený Máriem Bihárim (akordeon, klávesy, zpěv), Františkem Rabou (basy, zpěv), Omarem Khaoulajem (kytary, zpěv) a Camillem Callerem (bicí, perkuse, zpěv).



Pokud je však jméno Zuzany Navarové u tohoto alba uvedeno, je možné doplnit i stručné porovnání. Oproti dřívějším nahrávkám této sestavy zde došlo k několika drobným změnám. Mnohem výrazněji se uplatňují elektrické nástroje, nejvíce kytara, a v textech je užito více jazyků. Romské či francouzské texty podává kapela autenticky, anglické se bohužel svou interpretací blíží našemu domácímu průměru, ty slovenské vedou nejvíce k porovnávání s hudbou Mira Žbirky či jiných odlišně stylově orientovaných autorů.

Při poslechu se může fanouškům stát, že jim některé písničky začnou splývat dohromady. Album je sice skladatelsky i zvukově tvořené jako jednolitý celek, přesto je zde i několik vybočujících kousků. Živelná Cantaba Con La Guitarra připomene Carlose Santanu, Get It Off překvapí nekompromisním basovým groovem i výrazným příklonem k funkovému zvuku. Nejedná se o převratnou skladbu, ale její provedení je opravdu bezchybné. U písně Hrajou smyčce, která je podle kapely jedním ze dvou posledních vydaných přínosů Zuzany Navarové, je nejvíce cítit absence jejího hlasu. Tato naprosto přirozená přímočará melancholická písnička s pro Navarovou typickými textovými obraty vyznívá v podání nynějších zpěváků mnohem obyčejněji, než jak by si zasloužila. Tak to ale občas chodí. V jiných kompozicích se zase Mário Bihári svým něžným hlasem, harmonickými postupy i aranžemi umí přiblížit atmosféře blízké například kapele Illustratosphere Daniela Bárty, což je zase poloha nová.

Dobře nám je profesionálně sestavený komplet skladeb, jenž sám pokládá otázku, jakým směrem se budou nadále jeho autoři ubírat. Ukazují se jako špičkoví instrumentalisté i vyspělí skladatelé, a tak stojí za to doporučit jejich soustavné sledování.

text: Jan Faix

hodnocení MIXu: 7/10

http://www.mix.cz/rclanek.asp?id=14167