Recenze na album

Démonický bigbít načichlý exotikou


České skupiny málokdy nabídnou něco více než těžkopádnou snaživost, nudu a neoriginalitu. Pánbů zaplať alespoň za ty Toxique, Navigators a v neposlední řadě Čankišou. Ti začali asi před devíti lety experimentovat s bigbítovým základem a paletou exotických zvuků, kterým kraluje démonická i bizarní postava frontmana Karla Heřmana. Právě vydávají novou desku, jmenuje se Lé La a je výborná.


Na Lé La dostala elektrická kytara o něco větší prostor, než byste čekali od obvyklé world music, není to ale na škodu. Naopak skladby získaly něco navíc - démonický drive, který podoporuje celkovou hypnotickou náladu, nutí nohy k tanci a celkově podporuje ještě temnější a záhadnější zvuk Čankišou.

Druhá písnička Zuha se třeba atmosférou blíží zlověstnosti Black Sabbath, ale ethno zpěv ji přibližuje Pákistánu, Indii a bůhvíčemu ještě.

Je to rock a současně není. Riffy tu mnohem častěji obstarávají dechy než kytara a vzkřeky saxofonů spolu s bručením didjeridoo poskytují zvuk, který z běžného rádia těžko uslyšíte. Vznikla zde jakási psychedeličtější verze Šumu svistu.

Vlivy, které Čankišou zpracovávají, sahají od východoslovanské lidovky přes Mongolsko po Austrálii. Závěrečná píseň s charitativním apelem nazvaná www.bwindiorphans.org je pak úplně jiná než zbytek desky - afro-brazilská tancovačka s velmi chytře použitými dětskými hlasy. Čankišou nepřestávají překvapovat.



Stanislav Dvořák,Novinky

http://www.novinky.cz/clanek/140193-demonicky-bigbit-nacichly-exotikou.html