Recenze na album

Tomáš Klement

Naše písničky jsou prosté, ale upřímné. Hrajeme duší, nástroje jsou jen prostředky. Léčíme deprese a smutky. Nejsme ale vtipní. Neladíme. Nesvlékáme se. Nehýbeme se. Nejsme krásní. Nejsme technicky zdatní. Nejsme moderní. Nesnažíme se. Jsme.


Tak tohle o sobě na svých stránkách tvrdí brněnská skupina Budoár staré dámy. Klidně bych se pod tyhle řádky podepsal. A ještě bych dodal jedno přídavné jméno - jsou skvělí. Alespoň na nové desce Dobrou noc, světlo, která je naším albem týdne, to platí do puntíku.


Historie Budoáru se začala psát už někdy v roce 1998, kdy tehdy 15 letá Marta Svobodová společně s o dva roky mladším bratrem Štěpánem začali svou hudební produkcí terorizovat sousedy. Později přibrali kytaristu Jajca, jeho sestru basistku Dášu a houslistku Evu - a kapela byla na světě. Ještě to chtělo název - zvolili nakonec originální "Budoár staré dámy", název je podle místnosti, kam Svobodovic babička ráda vodí návštěvy. V roce 2002 se narodilo první cédéčko Na hraní, které vyprovokovalo hudební kritiky k chrlení ód na adresu brněnského kvintetu. "Jako by pro Budoár staré dámy byl celý svět na hraní. Kdyby se takto chovalo jen o trochu víc lidí, bylo by všem bez rozdílu volněji u srdce," velebil je tehdy v Bangu Michal Husák. I druhé album My o vlku, které světlo světa spatřilo před třemi lety, se povedlo. Třetí album Budoáru Dobrou noc světlo pak vychází v těchto dnech.

Je to rock? Pop rock? Alternativa? Těžko říct. Budoár staré dámy se nějaké škatulce vehementně brání. Nicméně na charakteristice jejich hudby se asi shodneme - jde o záležitost nesmírně poetickou, přemýšlivou, zároveň však neuvěřitelně energickou a zábavnou. Charakteristické je pro ně rázné střídání tempa - typické je, že poklidnou skladbu najednou prořízne skoro až hard rockový refrén. I hlas zpěvačky Marty Svobodové dokáže hrát všemi barvami - šeptá, křičí, recituje, divadelně přehání, vydává hezitační zvuky ne nepodobné projevům Ivy Bittové. Právě Svobodová je ústřední tváří Budoáru - kromě hudebního přínosu se stará o tvorbu velmi osobitých videoklipů a především pak pomocí textů nechává nahlédnout do svého bohatého vnitřního světa. Svou imaginací mnohdy připomene Márdiho z Vypsané Fixy, hrátkami se slovy pak zase kapelu Zuby nehty. Texty Svobodové jsou pak na novém albu až nečekaně osobní a ještě melancholičtější než dříve.

Dvanáct písní a jen minimum vaty je na novém albu Budoáru staré dámy Dobrou noc, světlo. Kapela až nečekaně dospěla a posluchačům nabízí konzistentní desku, které ani chvíli nenudí a překvapuje i po desátém poslechu. Dávné dvou akordovky už jsou v zapomnění, kapela se nebojí pouštět do složitějších kompozic, nově do své hudby zapojuje i klávesy. Přesto zůstávají sví, poznáte je hned po pár úvodních tónech. Vydavatel cédéčka firma Indies s mírnou nadsázkou upozorňuje, že CD není vhodné jako kulisa do pracovního prostředí. Něco na tom bude, tohle album si zaslouží vaši bedlivou pozornost. Řečeno řečí čísel, zasypal bych album téhle nesmírně skromné a na koncertech až nečekaně plaše vystupující kapely, rovnými

Tomáš Klement

90%.

http://www.rozhlas.cz/neon/aktualne/_zprava/457723