Recenze na album

Gipsy společně s několika málo dalšími patří, co se českého hip-hopu týče, k těm, kteří si jdou svou vlastní cestou. V případě Gipsyho zde máme 5 velmi rozličných alb. Jednak naštvaný frustrovaný rap v podobě prvního alba projektu Syndrom Snopp, následné druhé pokračování v podobě abstraktního audiofilmu Syndrom Separace a celou trilogii završující těžce specifikovatelné album 3.0, jednak anglicky narapovanou sólovku Ya Favourite CD-Rom a jedno z mála více či méně zdařilých českých R&B alb Rýmy a Blues. Gipsy je člověk, který umí překvapit, pokaždé přinese něco jiného, nového. Zároveň však zcela nepochopitelně dokáže předchozí zavrhnout, sám sebe popřít a namluvit vám, že to předtím vlastně vůbec nebylo.

Když jsem na předminulých Colours of Ostrava poprvé viděl jeho romsko-hiphopový projekt Gipsy.cz a když na letošním Kempu proběhlo jeho velmi povedené vystoupení, na němž krom starých známých skladeb Syndom Snopp byly ke slyšení i jeho pověstné a mládeží velmi oblíbené R&B písně plus překvapivě i romskou lidovou tvorbou inspirované ať už baladické, či čardášové novoty, řádně prostupující a míchající se s Gipsyho dosavadní hip-hopovou minulostí, definitivně se mi potvrdilo, že Gipsymu nechybí jak talent, hudební cítění, tak um získat si publikum a schopnosti postarat se o výbornou šou na pódiu.

Romano Hip Hop, jež vyšlo pod jménem Gipsy.cz, pod jménem skupiny, kterou krom Gipsyho dále tvoří uznávaný houslista Vojta Lavička a bratrové Petr (akordeon, kytara, bicí)a Jan Surmajovi (kontrabas), na ničem vhodnějším než na Indies Records, které má pro tyto netradiční a odvážné projekty pochopení. O Gipsy.cz jsem pak slyšel jen chválu, média mě nešetřila superlativy a spekulovalo se jednom z vůbec nejlepších hip-hopových počinů na české scéně.

Skutečnost je ale bohužel jiná. Toto album působí až moc rychlokvašně. Jeho největší slabinou jsou pak texty. Což zvláště u Gipsyho zamrzí, protože to byla především jejich hloubka, které jsem si na něm nejvíce cenil. Samozřejmě, romská hudba se sama o sobě vyznačuje textovou jednoduchostí, v tom nejlepším slova smyslu. Nicméně v tomto případě to má co dočinění spíše se stupiditou a primitivností.

Jako pěst na oko pak působí míchání různých jazyků, romano hip hop in da house mě vytahá za uši okamžitě, jakmile si na tuto jinak jednu z nejlepších skladeb alba vzpomenu. Dělá Gipsymu problémy napsat texty v romštině? Chce se angličtinou zavděčit svým zahraničním posluchačům? Dělá si sám ze sebe a svého původu legraci, nebo to všechno myslí vážně či představuje názory…co já vím koho? Nehledám odpovědi, patrně to ani není v mých silách. Podstatné je to, že to zní všelijak, jen ne výtečně.

Kvality samotné muziky se mi zpochybňovat příliš nechce. Všichni aktéři jsou bezesporu velmi nadanými a zručnými hudebníky, avšak od tohoto alba jsem očekával jistou progresivitu. Neobvyklé? To ano. Ale převratné? To ani ne. Samotný nápad spojení hip-hopu s romskou muzikou se mi od začátku jevil jako velmi dobrý, přesto tvrdit v konečném důsledku, že se to povedlo na jedničku nemůžu. Ono samo o sobě smíchat takhle dva odlišné hudební styly je problém. Rap za doprovodu španělky znít může, ale chce to stoprocentní preciznost. Zpěv není ničím, za co by se Gipsy měl stydět, nicméně tu a tam si šlápne na jazyk a aby vás svým hlasem či rozsahem usadil, na to mu zkrátka nebylo z hůry dáno.

Celkový dojem z této desky je dost rozporuplný. Neskrýval jsem svá velká očekávání, ta se tak jako tak nenaplnila, přesto si myslím, že síla projektu Gipsy.cz daleko více spočívá v živých vystoupeních, kde se za kouzlo charismatu, ohnivosti a samotného vystoupení dá leccos skrýt. Rozhodl jsem se tedy pro odpovídající 3 (jako ve škole). Cédéčko Romano Hip Hop vás neposadí, bohužel ani nepostaví.