Recenze na album

Nápad spojit písničky Jaromíra Nohavici s představením Těšínského divadla vznikl v hlavách básnířky Renaty Putzlacherové (scénář), režiséra Radovana Lipuse (scénář a režie) a hudebníků Tomáše Kočka (aranžmá a hudební režie) a Jaromíra Nohavici (hudba a texty). Dali tak vzniknout zajímavému představení Těšínské nebe / Cieszynske nebe, na němž se, jak název napovídá, představuje česko-polský ansámbl Těšínského divadla, a který je pokusem pohlédnout na události minulé s nostalgií i humorem a zavzpomínat na pravdivé i mytické postavy svázané s tímto regionem.

Album nabízí dvacet, většinou notoricky známých skladeb Jaromíra Nohavici z různých obdobích jeho tvůrčí kariéry, které, jak bylo řečeno, interpretují herci a hostující muzikanti pod vedením talentovaného folk/folklórního hudebníka Tomáše Kočka, jehož desky mimochodem vycházejí taktéž u Indies Records.

Album začíná skladbou Nebe je tu, v níž jako jediné zapěje sám Nohavica (aranžmá je takové, jaké jsme od písničkářské hvězdy očekávali předtím, než se začal obklopovat kapelou). Všechny ostatní jsou již v režii herců a Tomáše Kočka, jenž se sám ujal nahrání mnoha hudebních partů, ale pozval také například i cimbalistku Michaelu Lipárovou a citeristu (strunný nástroj, původem z alpských zemí) Michala Müllera, který snad jako jediný v tuzemsku studoval hru na tento poněkud neobvyklý instrument na vídeňské konzervatoři.

Notoricky známé písničky, které mají mnozí zafixovány s Nohavicovým specifickým vokálem, jenž tvoří jejich důležitou součást, zní najednou logicky jinak. Na povrch vyplouvá melodická jednoduchost a zpěvnost, díky čemuž si je může zazpívat vedle samotného tvůrce, parta trempů u táboráku nebo třeba právě divadelní soubor. Některé písně interpretované divadelníky získaly zejména díky přítomnosti ženského prvku na emocionalitě. Zítra ráno v pět je pravdaže dojímavá i v originále, ale s novou verzí budou mít lyričtější povahy práci udržet slzy alespoň na krajíčku. Na své si ovšem přijdou i ti, kteří mají rádi Nohavicovu humornější, resp. ironičtější stranu mince (Vilem Fusek, Pane presidente, ...), respektive tu, kde Nohavica pohlíží na lidi s chápavým úsměvem (Jacek). Z Českého Těšína je to do Třince necelých deset kilometrů a proto (a taky z čirého fanouškovství, a možná i kvůli nejmenovanému sponzorovi) se dá pochopit zařazení Hymny HC Oceláři Třinec, jejíž text Nohavica složil na motiv slezské lidové písně.

Charakteristickým znakem alba je prolínání češtiny s polštinou. V Těšínské se dokonce oproti originálu přidává němčina a jidiš, což má spolu s tématy textů, jež vyobrazují skutečné i mystické postavy vztahující se k regionu bezpochyby připomenout, že Těšínské Slezsko bylo (a je) po staletí křižovatkou kultur a národností.

Jako bonus jsou k albu připojeny dvě písně v empétrojkovém formátu, které zachycují Nohavicu-skladatele v neobvyklých hudebních polohách. Jedná se o písně Muzeum a Plebs-blues (v představení nebyla druhá z nich použita). První je jakýsi hybrid folku s rapovanou vsuvkou (folk hop?) a druhou mp3 je, jak název prozrazuje, jakési torzo kvazi bluesové písničky s atypicky vyostřenou elektrickou kytarou, ve stylu retro garage rocku The White Stripes (tohle přirovnání ale berte skutečně s velkou rezervou), kterou zpívá (a podle všeho zde hraje i na kytaru) sám hudební principál Tomáš Kočko.

75%

http://www.freemusic.cz/clanky/3569-tesinske-nebe-cieszynske-nebe-pisne-cesko-polskeho-pratelstvi.html