Recenze na album
Kořeny jsou pevné
Přiznám se, že když jsem poprvé zasouval CD Čarohraní do své věže, moc jsem si od toho nesliboval. Zase nějaký sampler, pomyslel jsem si. Začal Hradišťan dvěma písněmi a já si říkal: Jasně, teď platí trend dát největší pecky na začátek. Počkáme, kdy tomu spadne řemen a dojde na slabší kousky. Deska pěkně ubíhala a řemen stále nepadal. Po půl hodince jsem si už musel přiznat, že to je kompilace jako hrom a že má rozhodně právo na samostatnou existenci. Mapuje širokou škálu muziky, která vychází od kořenů moravské zpěvnosti, ale interpretuje ji jinak, nově. Na velkolepě znějící Hradišťan, který po úvodní folklorní skladbě v Pavlicově stylizující úpravě přibližuje k moravským lidovým kořenům básně moravského básníka Jana Skácela, navázal Tomáš Kočko a jeho tři opusy na lidové motivy, nezařaditelná Maraca s muzikou, které mi zněla trochu jako scénická nebo filmová (v dobrém slova smyslu) a potom už Muziga s jejich valašským uhranutím. Lehce a koketně protančila v mých uších Iva Bittová a její vokální radost z lidové písničky. Pak přišel Teagrass a já pochopil, co to znamená dobrá dramaturgie desky. Držela pohormadě jako kdyby se umělci na tomto repertoáru domluvili společně a při vší pestrosti jsem pořád vnímal tu sílu a tah moravských kořenů. Druhou polovinu desky přitom obstaraly kapely ne tak notoricky známé, ale velmi zajímavé. Docuku z Valašského Meziříčí (s Lucií Redlovou) patří k objevům poslední doby, Veselá bída (kolem Františka Segrada) představila další verzi slavné A ty Rehradice a první dvojpísničky na oficiálním nosiči se dočkal i vyškovský Koňaboj, letošní vítěz Zahrady. To už jsme se ovšem pohybovali ve zřetelně rockových inspiracích moravskou lidovkou, což platí i pro plzeňskou kapelu Neboysa a ostravsko-karvinsko-pražskou Benediktu. I když jde v těchto případech o folk(lór)-rock, jde o kapely, která se objevují i na folkových přehlídkách a většina publika je nejen toleruje, ale dokonce přijímá s radostí. Jediný výlet za hranice našich žánrů tak přinášejí poslední dvě skladby - Hard rockoví Sad Harmony v kompozici Ode mlýna ke mlýnu propojily silně boostrované kytary s houslemi, cimbálem a dudami v písničkce vycházející z muziky horňácké, a doom metaloví (!) Silent Stream of Godless Elegy v Gigule pak urputnou metalovou zběsilost s muzikou valašskou. Příznám se, že u Sad Harmony mi vadilo, že kompozice byla natolik čitelná, že jsem přesně odkázal odhadnout, kdy nastane další díl hardrockového strašení a kdy se znovu vrátí muzika k akustickému hraní, ale jinak to bylo zajímavé. Propojení v Gigule mi přišlo ústrojnější a měl jsem pocit, že v něm trošku slyším jako by myšlení Tomáše Kočka. Stačilo ovšem projít pěkný čtyřjazyčný booklet s miniprofily všech kapel, abych se dozvěděl, že opravdu Tomáš Kočko nahrávku produkoval. Booklet stojí za přečtení i pro sleevnote Jiřího Plocka a je tradičně velmi hezky udělaný až na jednu maličkost. Nikde jsem se nedozvěděl autory jednotlivých písniček, což je škoda převeliká. Já vím, ono se to zvlášť u tohoto repertoáru těžko určuje: co je ještě lidovka v úpravě a co už je umělá píseň, o to spíš bylo třeba to na desce uvést. Materiál na desce vznikl z větší míry opravdu kompilací nahrávek už vydaných (zejména u slavnějších jmen), takže kdo sbírá všechno, už ho většinu bude mít ve fonotéce. některé písničky ale vycházejí na albu poprvé a především musím ještě jednou zdůraznit, že to je tak dobře udělaný výběr, že pro svůj rozhlasový pořad bych prostě mohl zasunout album do přístroje a mezi jednotlivými písničkami přidat pár glosujících slůvek a bylo by vymalováno. Album patří do vznikajícího edičního projektu vydavatelství Indies, který nese označení Možnosti a kde se už objevily nebo dokončují další nosiče na rozmezí žánrů (Gulo čar – Baro Drom, Tomáš Kočko a Orchestr – Do tanca, Tara Fuki - Kapka). Musím se přiznat, že to jako nabídka zní lákavě a že se těším.
Jiří moravský Brabec http://www.folkcountry.cz/
Zpátky na stránku s albem