Recenze na album

Krásné písně, které hladí i řežou

Herečka Andrea Buršová, skladatel Zdeněk Král a formace Indigo Quartet jsou podepsáni pod pozoruhodným albem Nůž na ticho. Nahrávka voní divadlem, poezií, smyslností a touhou dělat neobyčejné věci. To se tak někdy stane, když spojí síly ti, kteří spolu harmonizují.




„Na cestě sedí černá kočka/ říkám si, ta přejde, člověk počká/ na cestě kočka černá jak tma/ ta černá kočka: to jsem já!“ zpívá Andrea Buršová v jedné z písní, které otextoval její divadelní kolega Jiří Jelínek. I jeho další dvě stopy na tomto albu, písně Šaty a Chleba, působí, jako by je psal ten, kdo interpretku dobře zná a přesně ví, co jí bude sedět. Šťastné spojení.

Nebýt některých osudových setkání v brněnském Divadle Husa na provázku, nevznikla by pravděpodobně většina z dvaadvaceti písní, které se postupně rodily po dobu pěti let. Protagonistka alba Andrea Buršová je s touto scénou spojena od roku 2006, v němž také absolvovala herectví na JAMU.

Základ jejího šansonového repertoáru začal vznikat už v roce 2007. Autorsky se na něm podílí především Zdeněk Král, skladatel vážné, scénické a filmové hudby. Z jeho dílny pochází celkem dvacet skladeb, zbylé dvě (Lásko, hrajme dál a Miloval mě Bůh tuto noc) zkomponoval Martin Flašar, člen souboru Indigo Quartet.

Zatímco o hudbu se postaral především jeden autor, texty pocházejí z různých zdrojů. Milovníci poezie jistě rádi skočí po zhudebněných básních Jana Skácela (Most, Kdo nás napomene, Zimní, Co zbylo z anděla). Jako zajímavost lze uvést příspěvek režiséra Vladimíra Morávka, jeho V objetí je součástí písně Dva v jednom.

Asi nejkrásnější sadu tvoří básně rakouského experimentátora Ernsta Jandla v překladu Bohumily Grögerové a Josefa Hiršala – například píseň O životě stromů. Při jejím poslechu si uvědomíte, jak málo slov stačí k vyjádření koloběhu života: „… i krásné zelené listy, i slunečné listy rozpráší vítr/ i staré mohutné stromy, i letité stromy zlomí čas.“ Úsporné kouzlení se slovy je vlastní také Marcele Mikuláškové, v už zmiňované skladbě Miloval mě Bůh tuto noc nechává zaznít přesvědčivý ženský hlas: „Miloval mě Bůh tuto noc/ jenom třináctkrát/ a já se ho ptala/ seš ty-li vůbec chlap/ když už nemůžeš/ před domem vykvetla bílá růžička/ a vzala si mě za muže.“

Mezi perlami básníků se rozhodně neztrácejí texty, které si Andrea Buršová napsala sama. Kupříkladu Jabloň je ukázkou minimalistického vyjádření, při němž se vám možná sevře hrdlo: „Větve ořezali/ ruce upadaly/ jabloňová panno/ tebe se neptali/ dřevo mrtvé leží/ u zavřených dveří/ jabloňové listí/ v ruce panně šustí.“ Nejen tato ukázka svádí k přesvědčení, že A.B. by se v budoucnu neměla vyhýbat možnostem natočit album pouze s vlastními texty.



Žánrová krabička „šansony“, která nejsnáze vystihuje atmosféru této nahrávky, je zároveň příliš zjednodušující. Andrea Buršová a muzika, v níž se svým hlasem tak zvláštně pluje i řeže, jsou vrstevnaté a nepředvídatelné. Strhující zážitek nabízí kupříkladu ve skladbě Jeden koláč ukrajuju. Naléhavost, vášeň, srdce… Tohle všechno se vejde do jedné písničky. A takových je tu víc. Chcete tančit? Milovat? Pusťte si živočišnou Píseň, což doporučuji zvláště mužským posluchačům.

Nůž na ticho je album plné překvapení, odboček, odkazů. Tušíte tu pevné kořeny spojené s moravskou lidovkou, koketérii s jazzem a odvahu hledat úplně jiné cesty, než po jakých se vydávají tuctové zpívající herečky. Kdybychom si chtěli představit publikum tohoto alba, překvapí nás obraz hlediště, v němž vedle sebe usedli přátelé klasiky (šansonu, divadelního zpívání) i lehce ulítlí alternativci vyhledávající všelijaké fúze. Co je jisté, pro oba je tu dostatek prostoru. Je to záměr? Nebo zázrak? Vysvětlení může být ukryté v úlomku jedné ze skladeb: „…touží se někde skrýt/ nenajde ale nit/ která by vedla tam/ kam si přál…“ (Dva v jednom).

Za pochvalu stojí i péče vydavatelství. Disk je totiž uschován nikoliv klasickém plastu, ale v neobyčejném bookletu, který má podobu tenké knížky. V ní najdete všechny písňové texty, informace o autorech, poznámky a fotografie. Něco takového je málokdy k vidění. Krásný doplněk k příjemnému poslechu, který je nutné opakovat.