Mí dva dobří přátelé z Brna, kterých si opravdu vážím - beatnický básník, spisovatel, vnímavý glosátor života, posunovač kulturních aktivit Jaroslav Erik Frič a profesor brněnské konzervatoře, violoncellový virtuos a undergroundový patriot  Josef Klíč, posíleni o několik hráčů z teritoria klasické hudby - společně vytvořili slovy neuchopitelnou nahrávku. Fričův naléhavý hlas beze vší pochybnosti dokazuje, že poezie může být živou, mokvavou a nedílnou součástí našeho světa, Klíčovy skladby jsou zase stvrzením toho, že v dobrém a svobodném umění neexistují žádné mantinely, hranice, předsudky.
A co o nahrávce napsal Magor?
„Vladimír Drápal, zvaný Lábus (Guerilla records), lounský „undergroundový" průkopník, se před časem setkal s děkanem od sv. Mikuláše (kostela, jenž je dílem Benedikta Rejta) a navrhl mu, že by Pepa Klíč v chrámu uspořádal koncert. Velebný pán děkan to odmítl slovy: „Kdo si podupává do rytmu, je posedlý ďáblem."
Nu, posuďte sami, zda jsou ďáblem posedlí ti, kteří zhudebnili Žalm 109 (a věnovali jej nedávno zesnulému Janu Balabánovi - jednomu z nejčistších lidí, s nimiž jsem se setkal), v němž se praví: „Utištěný ubožák jsem, v nitru zraněné mám srdce. ... Studem ať jsou oblečeni, kdo mě osočují, hanbou ať se zahalí jak pláštěm."

Vladimír "lábus" Drápal

detailní informace