Neočekávaný dýchánek zdá se být ‘těhotný štěstím’, možná stejně radostně jako křepčící rybář na břehu s obrkaprem  v náručí. Čímž má být naznačeno, že vytržení z tichých bláznů a ryb u Dýchánku nemá konce. Stejně tak úderná směsice klezmeru, balkánských dechovek, poguesovské nehlídanosti a punku, tedy muzikantských záležitostí, majících stejné východisko : tančící hospodu respektive svatební hostinu či rozparáděný cikánský pohřební kar - dav bezprostředně se bavících lidiček. Pocákaných kořalkou, pivem i docela obyčejným pocitem štěstí, jako autorka převážné části textů Zuzana Hanzlová :“Kdybych tě nepoznala, nebyla bych celá, nebejt tebe neměla bych na světě co dělat. Já sama si svého muže závidím, denně jako obrázek si ho prohlížím.“ Písně Dýchánku nadlehčuje i všudepřítomný humor : česká skočná dechovka propletená tahací harmonikou jak z Jedové chýše, kam chodil rada Vacátko na jistotu pro své hříšné lidi pražské rozsvěcuje roztomile skladbu Pivovar; sbor ve Veselích jikrnáčích zase fandí trpělivému rybáři posedávajícímu u „vody teplé jak čerstvý mlíko z vemínka“. Žádné úpěnlivě vyřvané pravdy a přece pořádné kuky do života. Neodolatelně a muzikantsky suveréně rozhoupaný Dýchánek šlechtí i hudební odlehčenost pracující s kouzelnými aranžérskými fígly : švitořivými i rockově nabroušenými. Brány do Evropy má už Dýchánek dávno dokořán.

Jiří Moravčík

detailní informace