Nové CD skupiny Původní Bureš se jmenuje Sen noci indiánské. Je to v pořadí třetí CD, které kapela vydala u brněnské firmy Indies Records. Soubor existuje od roku 1986, vytrvale hraje na pražských i mimopražských scénách, má kolem 150 písní, našel svůj nezaměnitelný styl a za dobu své existence si vybudoval stálé publikum a věrné fanoušky. Nová deska obsahuje 14 původních písní. Pokřtěna byla 3.6. v Malostranské besedě a šampaňským ho postříkal kmotr Jakub Noha.

  
Od vydání poslední desky skupiny (Ghost do domu) uběhly necelé dva roky. Kapela vždycky byla velmi plodná, a tak je na světě nových čtrnáct písní, které má z valné části na svědomí Fumas (Jaromír František Palme - frontman a skoro výhradní textař kapely). Výjimkou je píseň O mlhách, kterou složil Brut (Petr Hernych - basák kapely)a píseň Mír, jejíž text napsal starý přítel a kdysi též spoluhráč Eman E.T.Kandl. Obal CD, jak už se stalo zvykem u dvou předchozích, maloval Fumas. Hlavním tématem nového CD je sen.

  
Deska je plná příběhů. Texty oscilují mezi středověkými rytířskými baladami (Píseň strašlivá o závodu bretoňské královny), pijáckými písněmi (Hardy) a křehkými až lyrickými songy (Už mě to nebaví, Hořící keř). Čtrnáct písniček je dobré číslo (Bureš jich měl na své první desce Ples tapírů celkem 26), nepřejí se a člověk má chuť si poslechnout znovu to, co mu uniklo. Základy vznikaly na různých místech, většinou u Fumase na chalupě, jen dvě folkovější byly dotočeny u dotyčného v kuchyni Karlem Vepřekem. Zbytek pak byl dokončen ve studiu u Zdeňka Šikýře v Hostivaři. Možná proto jsou jednotlivé písně zvukově poněkud nevyvážené, a přestože výsledná míchání proběhla právě v Hostivaři, nepodařilo se písně zvukově sjednotit.

Album na druhou stranu zní velmi uvolněně a příjemně, což je jistě dáno tím, že zpěvy byly nahrávány současně s hudbou. Jen nechápu, jak si mohli staří "bigbíťáci" dovolit tak zdůraznit hlas zpěváka a tolik zkrotit kapelu. Písně, kde hlas tolik neční nad zvukem kapely, jsou o sto procent lepší (Marie, Sen noci indiánské). Za přínosné ozvláštnění považuji zástup hostů na desce a použití nových nástrojů (Láďa Brom - sitár, Míša Nerudová flétny, Zdeněk Šikýř cembalo, pianino...) Každá písnička má svou tvář a zvuková mozaika slouží ku prospěchu věci. Každopádně Bureš jede stále svým starým dobrým vlakem i ve Snu noci indiánské a poslouchá se - oběma ušima dovnitř.

detailní informace