Třetí deska Sester Steinových vychází v září 2006 a vznikala v létě téhož roku v pražském studiu Svengali. Sestry (Karolina Kamberská a Lucie Steinhauserová) se tentokrát rozhodly produkovat své album samy a ke spolupráci přizvaly výhradně osobnosti, se kterými si rozumí i po lidské stránce. Přišla tedy houslistka Karolina Vančurová (členka skupiny Klec), bubeník a perkusista David Landštof (hraje s Lenkou Dusilovou a Anetou Langerovou), baskytarista Pavel Hloušek (Šantré), o občasné vstupy elektroniky se postaral Jan Amos. Za zvukařským okénkem se chytal za hlavu Vladimír Papež, mixu se pečlivě ujal Alexej Charvát. Obal CD je stejně jako u předchozích alb Sester Steinových dílem Terezy Říčanové a Petra Šmalce a tentokrát se lze těšit na krásný digipack.

Album začíná a capella zpívanou tichou písní Myši, v níž autorka Karolina opěvuje ranní rejdění zvířectva v kuchyni jejího venkovského domu. A na konci alba najdete elektronickou verzí titulní písně Jen děcko se bojí v aranžmá Jana Amose. Mezi těmito dvěma extrémy se střídají písně typické pro Sestry Steinovy (např. zamyšlené Štěstí, které po slibném začátku nabídne obligátně depresivní konec, neboť "parťákem štěstí je strach"), ale kromě nich i několik nečekaných kousků. Např. punková Svatební je myšlena jako vážné varování mladým mužům před neuváženým celoživotním závazkem. Nebo Sibiřská – jediná píseň, kterou za svůj dosavadní život napsala malířka Tereza Říčanová (na albu ji najdete v podání ženského sboru, kterému se neúspěšně snaží konkurovat nasamplovaný šakal).

detailní informace