V dlouhé řadě básníků, zhudebněných a interpretovaných Vladimírem Veitem, nemůže chybět ani Václav Hrabě, který neodmyslitelně patří k Praze šedesátých let. Najednou se zdálo, že se svět mění k lepšímu. Padesátá léta byla pryč, hudba, literatura a kumšt vůbec a s ním i jisté politické uvolnění způsobily, že se lidé zase pořádně nadechli. Hrabětovy básně, dosud šířené jen v opisech, začaly pomalu, byť ještě jen skromně, pronikat i na oficiální scénu. Co se dělo dál, je historie: Václav Hrabě v roce 1965 tragicky zemřel, Vladimír Veit byl spolu s jinými o patnáct let později vytlačen do exilu. Veitovo hudební zpracování Hrabětových veršů se nyní vrací na albu dvanácti zhudebněných básní o jarní noci, slunci a sněhu, lásce večernici i o ku zbláznění hezké holce…

Obsah:
1/ Variace na renesanční téma  
2/ Déšť  
3/ Noční obraz  
4/ Podzimní  
5/ Madrigal  
6/ Jednou  
7/ Dnes je to rok  
8/ ... (A kdybych už měl umřít)  
9/ ... (Budu kouzelníkem, budete-li chtít)  
10/ Báseň skoro jako vánoční pohlednice  
11/ Jam session  
12/ ... (Bylo už k ránu)

detailní informace