Kdy jindy než prvního listoletu, tedy v noci z 31.října na 1.listopadu, vychází nová elektrofolková nahrávka „Malý kluk“ brněnské skupiny Listolet. Na svém druhém albu, které již na jaře avizovala skladba Lullaby s hostující Beatou Bocek, Listolet pokračuje v experimentování na pomezí folkrocku, alternativy a elektroniky a střídání podzimních zadumaných nálad se zvonivými refrény.


Téma desky vystihuje dlouhý název první písně: V posledním okamžiku předtím, než budu dospělý. „Je to o osobním boji snílků proti vychladnutí, o hledání klukovských tajemství v postmoderních městech,“ naznačuje listoletec Tomáš Háček koncepci alba, které obálkově uzavírá skladba „Malý kluk“, volně navazující právě na úvodní píseň. Atmosféru desky dotváří i ilustrovaný „buklet“ od pardubické výtvarnice a kulturní aktivistky Šárky Zahálkové.


Skupina se ráda hlásí ke svým kořenům v Západních Karpatech, od počátku je však usazená v Brně, moravské alternativní líhni. Od svého nadějného eponymního debutu z roku 2012, ve kterém se střetává vliv zlínského folkrocku a brněnské alternativy, se nyní skupina posouvá ještě dál v hledání vlastní cesty.


Aranže dvanácti nových písní, které na albu najdeme, jsou plné barevných detailů. Listolet si libuje v propracovaných zvukových atmosférách, přerušovaných nečekanými zvraty. Kapela tak dostává své hledačské pověsti, kloubí folkrockové základy s alternativními a elektronickými prvky a pro výrazné refrény se nebojí sáhnout až k indie poprocku. „Na prvním místě je pro nás nicméně pořád především silná písnička,“ připomíná listoletecké krédo Tomáš Háček, leader kapely a autor většiny písní.  Oproti předchozí desce hraje na Malém klukovi výraznou roli trubka, která si již našla stále obsazení i v koncertní podobě Listoletu. Na desku ji nahrál Vojta Pajer a hostující Martina Kučera. Elektronické prvky vyvažují akustickými party i další přizvaní hosté – Tomáš Jenček na violoncello, Zuzana Resslová na příčnou flétnu, nebo svým hlasem již zmíněná polskovalašská hudebnice Beata Bocek.


Aranžerským leitmotivem desky je cvrččí cvrkání, které se – jak tvůrci tvrdí – objevuje ve všech písních. Někde je zjevné, jiné ho odhalí jen pozorný posluchač. „Můžete ho hledat, je to taková hra pro audiofily,“ směje se Tomáš Háček, „a mimo to je to výborný perkusní zvuk.“


Album obsahuje také úspěšnou píseň Lullaby, která se letos na jaře hrála v rádiích nejen u nás, ale i za hranicemi, a prorazila i do televizního vysílání (MTV, ČT, Óčko). Na albu „Malý kluk“ je píseň poprvé představena v nezkrácené šestiminutové verzi. Lullaby je se svým anglickým textem současně jedinou jazykovou výjimkou, všechny ostatní skladby jsou zpívány česky. Listolet se tak řadí k několika málo tuzemským kapelám, které koketují s žánrem, pro nějž se na západě vžívá označení folktronika, a současně se drží svého rodného jazyka.


Předchozí album Listoletu, které vyšlo před rokem taktéž u Indies Scope, končí stejně jako podzim: deštěm. „Novou desku oproti tomu uzavírá vzpomínka na léto, které si koneckonců každý malý kluk nese v sobě,“ doplňuje Tomáš Háček.

detailní informace