Recenze na album

Setkání s hudbou moravsko-slezského zpěváka a skladatele Tomáše Kočka považuji za malý svátek každodennosti. Potvrzují to nejen jeho koncerty, ale i alba, na kterých se dokázal zvěčnit pro vnímavou hudební veřejnost napříč žánry. Skrze jeho hudbu sálá jasné životodárné letní slunce, stejně jako ponuré mlhy zakalené podzimní oblohy. Díky této okolnosti dostává jeho hudební poselství vzájemně vzácně vyváženou rovinu, kterou člověk potřebuje k životu….
Brněnské vydavatelství Indies Happy Trails Records připravilo jeho nové album s názvem Cestou na jih, které Tomáš Kočko natočil se svým Orchestrem a s řadou zajímavých hudebních hostů, kteří osvěžili a mnohdy i ozvláštnili jednotlivé písně na albu. Nabízí devět nových písní. Tentokrát Kočko ve své žánrové orientaci nesetrval na moravsko-slezském pomezí, ale vydal se na originální pouť napříč Moravou. Jak ukazuje osobitě sestavený booklet graficky rozložitelný jako mapa, jeho hudební pouť začíná ve Frýdku-Místku, pokračuje přes Valašskou Bystřici, sestoupí do Žítkové, překročí Lopeník, navštíví Velkou nad Veličkou, dorazí do Uherčic a odtud do Velkých Pavlovic a skončí ve Vrbici.
Album ovšem protentokrát nepředstavuje kolekci vlastních skladeb, ale je zajímavou sbírkou lidových písní neznámého autorského původu, které Tomáš Kočko & Orchestr výtečným způsobem zaranžovali….
Krátké instrumentální entrée jakoby předznamenávalo nějakou rapsódii, ovšem hned na to zde máme svižnou a rytmicky velmi dobře propracovanou píseň, ve které hostující dechová sekce výtečně akcentuje s harmonickou a melodickou složkou. Tomáš Kočko neváhá vložit do nahuštěné dynamiky i dravější prvky a ve spojení s jeho jasným a výtečně frázujícím hlasem zde máme jedinečnou Povídali, že sem umreu pocházející z Horňácka. Druhá píseň Máš, máš / Mamko, mamko má svoje místo zrodu na Hanáckém Slovácku a je příležitostí pro výtečné spojení podmanivého hlasu hostující Zuzany Lapčíkové a Libuše Černé s Kočkovým suverénním vokálním projevem. Na vrch Lopeníka, jež se zrodila v Moravských Kopanicích, je další příležitostí pro hostující dechy a překvapením je výrazné zrychlení hudebního doprovodu ve spojení se zpívanou ruštinou s osobitou dělenou rytmikou, která zve k rozvernému tanci. Výrazné vibrace jsem ucítil při poslechu písně Okolo Pavlovic. Ortelný sound smyčců (dvoje housle, viola a dva kontrabasy) dodávají skladbě jedinečnou atmosféru za přispění rockového instrumentáře a výrazných percussion s vážnými vyrovnanými hlasy za asistence pěveckého sboru Kampanela Brno. Famózně jsou zde vyprecizovány vzestupné harmonické postupy smyčců vzdáleně korespondující s odérem backgroundu Led Zeppelin. Píseň pochází z Horňácka. Ach voděnko studená je tklivá balada z Moravského Valašska. Vedle čistého vokálu hostující Alice Holubové zde pracuje s perlivými tóny cimbálku Pavel Plch a hutná rytmika baskytaristy Petra Vavříka a bubeníka Matěje Drabiny. Samozřejmě s houslemi Libuše Černé a zobcovou flétnou Zuzany Macháčkové. Píseň Poslední božec si ovšem napsal Kočko sám za textové asistence Jiřího M. Brabce. Vznikla pod dotekem Moravských Kopanic. Perfektně vypilovaná rytmika se výtečně spojuje s ucelenou vzestupnou harmonií. Rockové pojetí se zde s melodickou strukturou jedinečným způsobem propojuje a vokální složka získává větší průraznost a nepatetickou dravost. V instrumentaci se objeví i mandola a opět stylově vynikající housle a viola Černé. Příkladem hudební eklektičnosti je z Lašska pocházející píseň Pytal se mě jeden chlapec. Tomáš Kočko & Orchestr se zde neváhají spojit se známými jazzmany Hniličkou, Bártkem a Muhlhanslem a dostat do lidové písně za asistence akordeonu a rozverného zpěvu Černé a dalších vokalistů a kazoo americký goodtimový jazz dvacátých let, který by zde rozhodně nikdo neočekával. Na Moravské Valašsko zabloudíme v písni Nemožu uležeť / Pivečko mládencom s vynikajícími houslovými party, které nás strhnou svým dravým vírem jako proud čisté divoké vody za jarních povodní. Závěrečná píseň I feel o poštaris nám od prvního tónu představí cikánskou lidovou píseň, jejíž etnický původ je zcela evidentní. Je třeba pochválit vynikající Kočkův zpěv, ale i pečlivě proaranžované instrumentální party, které se vynikajícím způsobem propojují ve famózní mezihře, stejně jako ve zpívaných částech…
Jako bonus jsou na albu doplněny ve formátu MP3 písně I feel o poštaris (radiomix), alternativní verze Máš, máš /Mamko, mamko v podání Zuzany Lapčíkové s dcerou Magdou a konečně filmový trailer Cestou na jih.
Grafický design obalu Davida Najbrta v oranžovém tónu vnitřně koresponduje s obsahem sdělení, jenom mám strach, že mapový booklet dlouho nevydrží rozkládání a skládání, což při častém přehrávání a sledování textů nepostradatelnou „nádivku“ neodvratně poškodí bez možnosti výměny… takže nabádám k opatrnosti při manipulaci s ním (!).
Moje pochvala míří na Tomáše Kočka (sólový zpěv, akustická kytara, banjo, kazoo, lžičky, beatbox, mandola), který mě dokázal opět vnitřně rozvibrovat a už poněkolikáté přesvědčit, že patří mezi nejšpičkovější osobnosti moderně pojímaného hudebního folkloru. Se schopností přitáhnout publikum i z opačným břehů žánrových zaměření a vynikajícím vokálním přispěním, stejně tak jako jeho Orchestru, který tvoří Helena Macháčková: zobcová flétna, šalmaje, Libuše Černá: zpěv, housle, Jan Dvořák: kontrabas a Pavel „Bongo“ Plch: percussion za aktivní účasti nekonečné řady nejmenovaných hostů. Album Cestou na jih sice nepřekonává předešlý projekt Godula (vlastně ani nemůže, protože se zde jedná až na jednu výjimku o neautorské album), ale nabízí zde pestrou směs výtečně interpretovaných písní s vynikajícími aranžmá, v níž se podařilo vytvořit hutný životodárný hudební útvar, který lze doporučit všem vnímavým posluchačům otevřeným charismatickým spojením hudebního folkloru s rockovými, jazzovými a etnickými hudebními prvky. Díky anglicky přeloženým textům Heleny Macháčkové, budou písním rozumět i daleko za hranicemi naší země, jíž je Tomáš Kočko se svým Orchestrem čestným hudebním velvyslancem moravské world music…..