Recenze na album

Není moc desek pro děti. Nemyslím pohádky, ty bývají až na výjimky srozumitelné. S písničkami pro nejmenší je to horší, často dají rodiče předost pitvoření, hloupostem, diletantství. Kazí vkus dětem i sobě, příkladů netřeba. Každý ví...

Kdo tu umí dětské desky? Svěrák s Uhlířem, Skoumal, Nohavica, trochu Sklepáci. Vřešťálův projekt Sloni v porcelánu je geniální. Však se také přidali Ebeni, Radůza, Schmizter a další elita. Dobrá zpráva je, že právě u Indies vychází její pokračování, album Havěť všelijaká s Koubkem, Vřešťálem, Nohavicou, Burianem, Lábusem, Sestřičkami Steinovými, Lenkem, Suchým, Budařem, Schmitzerem a dalšími. Už se na to CD s dcerkou těšíme.

Teď si právě naše malá slečna užívá CD Hrajeme si u maminky od Hradišťanu. "To jsou skoro lidové písničky," bezelstně prohlásila, když nám ty milé kousky Pavlicovy cimbálovky zněly obývákem. Lidovek z nich je 20, další skoro všechny zlidověly. "Tu znám ze školky, a tuhle si zazpíváme u stromečku, viď?" Mluvila o písničkách Štědrej večer nastal a My tři králové, celý den si broukala Padá snížek nebo Dů kravičky dů. Ty písničky - tak prostě, jak je udělal Hradišťan - jsou nakažlivé, milé až líbezné. A přitom cimbálovka nemusela ustoupit od dobrého vkusu a nahrála CD tak, že si s ním může zpívat každý. Doslova.

Výhodou alba je dělení na roční období, takže když u stromečku zapomenete CD zastavit po písničce Masopust, začne vám k rozbalování dárků klapat zobákem čáp. O kousek dál Jaro už je tu, "vlaštovička... v zobáčku nám nese petrklíč" a Prší prší jen se leje. Kdo nevěří, že si je doma s Andulkou zpíváme, ať napíše. A nebo si to radši zkusí taky.

Na léto jsou na CD hity mládí našich proprababiček Když jsem husy pásala, Já mám koně, Zlatá brána. I to je výhoda, některé písničky přímo souvisí s hrami a obyčeji, i v tom je práce Hradišťanu nenahraditelná. Je radost poslouchat, s jakou chutí děti (od 5 do 13 let) sólově, i dětský sbor ZUŠ v Uherském Hradišti a soubor Hradišťánek, zpívají.

"Při poslechu nového Hradišťanu si uvědomíte, jak je důležité zpívat, ne jen pasivně poslouchat. Jak je dobré si připomenout písně, ve kterých je ukryt život našich předků, a jak je dobré, že vznikají nové. Ale také, jak je potřebné se ztišit a vnímat zdánlivou samozřejmost ročního koloběhu a jeho souvislost s koloběhem lidského života," napsali Indies k CD. Lépe bych to neudělal.

"Na CD pro děti, které se dovedou vznášet na dřevěném koníčku a křídlech své fantazie a ve stejnou chvíli, už unaveni, usnout spravedlivým snem, kterým hravost v tom nejbezpečnějším světě u maminky a tatínka dává tolik štěstí a lásky, zhudebnil Jiří Pavlica básničky a říkadla z knížky Jiřiny Rákosníkové Hrajeme si u maminky. S ilustracemi Jana Kudláčka vyšla u vydavatelství Vyšehrad," ještě jsem si půjčil slova od Indies (a ti zase od Jiřího Pavlici). Ilustrace z digipacku a bookletu CD jsou pěkné, ale připadají mi obkreslené, či přinejmenším inspirované Jiřím Trnkou. Jeho Tři králové, například, jsou tak známí, že jsem nejdřív myslel, že jde o Trnku. Ale to už si musí vyřešit vydavatel knížky, a autor se svým svědomím.

Kromě lidových zpěvníků sáhl Pavlica po autorech slov Václavu Čtvrtkovi, Pavlovi Jurkovičovi, Františku Halasovi, Věře Provazníkové a Jiřím Žáčkovi, psal i sám kapelník. Mezi autory hudby jsou, vedle lidových, i Petr Eben, Pavel Jurkovič a J. A. Komenský. Tolik různých lidí, a přece vše pěkně drží pohromadě, patří k sobě. Také proto, že to Hradišťan nepřehání s instrumenty, ale má ty které jsou třeba. K cimbálu famfrnocha, dudy, violu, kontrabas, klarinet, niněru, klávesy, flétny, křivé rohy... Kapela s nimi spíš šetří, užívá jich jako šafránu. I proto působí ty nahrávky čistě, příjemně, hlas je vždy dominantní. V jednoduchosti je krása.

90%