Recenze na album

Noví Gipsy se starými tématy
Natěšen poslechem Benga beating z rádia (pilotní singl) a naladěn rozhovorem s tvůrci pro červnový Kult, pustil jsem si nové Gipsy.cz s velkým očekáváním. Rád bych napsal, jak se všechna očekávání naplnila. Přece jen, právě pro tu upřímnost Radka Bangy, musím stejně upřímně napsat, že není každý den posvícení.

Právě první skladba Benga beating potvrdila, že Gipsy jsou nejlepší v rychlejším tempu, s jasným sloganem a refrénem, který udělá půl práce. Tak málo máme u nás hitmakerů, kteří tohle umí. Navíc jsou Bangovy texty vtipné, ironické (i k sobě) a když přijde na věc, nebojí se použít drsnější výraz, tak jak je hip-hopu vlastní. Jenže zvolní-li se tempo, je všechno jinak. Tedy Bangova a Lavičkova radostná směs současných rytmů a romské tradice zůstává. A právě tam, kde jsou tyto vlivy citlivě prolnuty, je deska nejlepší.
Pokud se však Banga rozhodne prvoplánově moralizovat nebo napsat jednoduchou „árenbí“ písničku, je to sice dobré, ale už splývající s dnes převládajícím (a pro mě nudným) hlavním proudem. Dobrý úmysl není, jak je dávno známo, provázen vždy bezchybným provedením.
Barvoslepej svět tak proti rasismu útočí stejně bezzubě jako Amen Savore proti drogám. Ty jsou v romské komunitě jistě velký problém. Stejně jako rasismus v majoritní společnosti, jenže Banga se ve chvályhodné snaze dostává sám do úzkých. Je totiž velmi těžké být v této problematice zároveň kritický a úderný a na druhé straně nebýt prvoplánově návodný a didaktický. Předpokládám, že jeho ambice jsou oslovit celé spektrum společnosti, a ne jen návštěvníky Hip-hop kempu. Ono nějaké to nedokonalé textové spojení by mu člověk odpustil, horší je to s tou muzikou, přesněji řečeno s aranžemi. Není to špatné, ale očekávaná energická bomba plná hybných rytmů to není. Věřím, že na koncertech drží rychlejší tempo než na cédéčku.
Obal (design Ivan Klátil) si také zaslouží samostatnou zmínku. Je vypravený velmi bohatě a nápaditě. Textová příloha vlepená, takže ji neztratíte, a česko-romské texty i v anglické verzi. Tady mě občas zamrzí, že romsky umím jen to gádžo... Také fotografie, na které Banga pózuje v hip-hopovém klišé s předstrčenou rukou, na níž se vyjímá cosi mezi hodinkami s vodotryskem a výbavičkou agenta 007, je pro kapelu typická. Neberou se vážně.
Noví Gipsy tedy nepřekračují svůj stín, ale ani příliš neklesají pod laťku, kterou si sami první deskou nastavili velmi vysoko. I proto je to kapela, jež má z těch tuzemských v zahraničí úspěch nejzaslouženější. Když bych měl tu moc a možnosti vybrat někoho, kdo by reprezentoval naši malou středoevropskou kotlinu, určitě bych Gipsy.cz nevynechal.
Oříškem k rozlousknutí zůstává, kdo by jim mohl sekundovat. Spíše dělat předkapelu. Málokdo totiž popisuje českou realitu takto bez servítků, se všemi jejími zjevnými problémy a navíc i vtipně a muzikantsky originálně. Máme sice kapely, které umí jedno, druhé či třetí, ale autenticitu Radka „Gipsy“ Bangy nemá nikdo. Často jsou jen domácí nápodobou osvědčeného anglo-amerického modelu. A to je dnes v propojeném hudebním světě málo. Druhá deska tedy není lepší než první, přesto je pořád dost Reprezent.