Recenze na album

Hudební vydavatelství Indies Scope Records nabízí s přicházejícím létem posluchačům dvě alba romských kapel, která určitě stojí za pozornost. Královéhradečtí THERNE ČHAVE (Mladí kluci) působí na naší hudební scéně již poměrně dlouho, ale jejich album MORE, LOVE! výrazně převyšuje jejich dosavadní tvorbu. Jak napsal Jiří Moravčík ve zpravodaji Unijazzu, kapela přišla na to, že "katalánská rumba neboli latina po cikánsku" už není to pravé. Proto album nepřináší jen tradiční dravou, ostře rytmizovanou, k tanci provokující muziku, ale oplývá spoustou hudebních nápadů a výborných aranží podpořených řadou hostů, včetně dětského sboru, zpívajícího moc hezky v titulní písni. Autoři alba počítají zřejmě se vzdělanými posluchači, protože romské texty, otištěné ve velmi pěkně vypraveném bookletu, jsou tu přeloženy pouze do angličtiny.

To druhé album nahrál mladý muž jménem RADOSLAV BANGA, který se svými třemi spoluhráči tvoří kapelu GIPSY.CZ. Před rokem a půl vydala tato kapela své prvé album nazvané Romano Hip Hop, to nové se jmenuje REPREZENT a je na něm nahráno 14 skladeb. Radoslav je nesporně velký muzikální talent, který do své písňové tvorby dokázal vstřebat nejrůznější hudební vlivy, od romské tradice přes prvky nejmodernější černošské taneční hudby až po muzikál, šanson a kabaretní kuplet. A když je potřeba, vytvoří i pěknou valašskou lidovou, jak se o tom přesvědčíme v titulu A na závěr si s námi dejte trochu té Čunárny (Načunkoval ke dvoum mega, kdo to práskne tomu běda!). Pokud jde o texty písní, nejsou to popěvky do mateřské školky, ale místy docela drsné apely, týkající se pasivity romských spoluobčanů, problematiky drog, černobílého vidění světa, lidské otrlosti a peněz. Zbývá ale i prostor pro radost, něhu a trochu romantiky. Radek zpívá, rapuje, dokáže do svého projevu vložit potřebnou dávku ironie i kontrastu, a při živém vystoupení se samozřejmě také výborně pohybuje. Na albu účinkuje řada hostí, ale na koncertech se o doprovod stará muzikantské trio, kde vedle kytar, akordeonu a kontrabasu znějí i housle. Hraje na ně Vojta Lavička, který je také spoluautorem některých skladeb a navíc bystrým komentátorem, jehož sloupky se občas objevují deníku Metro, kde patří k těm několika málo stojícím za přečtení. Měl jsem to štěstí, že jsem po tiskové konferenci k vydání alba absolvoval ve smíchovském Futuru krátký koncert, ve kterém mě Radek a jeho spoluhráči přesvědčili o svých kvalitách. O těch se ví už i za našimi hranicemi, takže dva manažeři kapely – jeden pro vystoupení domácí, druhý zahraniční – se o hochy neustále přetahují. Přejme Radkovi a jeho kolegům hodně dalších úspěchů a také to, aby jejich svérázná osvěta přinášela výsledky.

Ivan Kott