Recenze na album

Gipsy je dobrý reprezentant, ale trenér by neškodil


Druhé album projektu Gipsy.cz slibně rozvíjí model úspěšného debutu Romano Hip Hop. Radoslav (Gipsy) Banga na něm se svými třemi spoluhráči vyšlechtil dokonalé schéma world popu, který je předurčen k okamžitému úspěchu.

Reprezent je ještě hitovějším albem než jeho předchůdce; tak jen uvidíme, jestli české poněkud šovinistické frekvence přechytračí stejně jako s debutem.

Gipsy vtrhl na šedivou oficiální českou scénu před pár lety se skutečnou vervou. Ne že by se o něm předtím nevědělo; Syndrom Snopp byli svého času celkem populární, ale opravdu v obecnou známost přišel Banga právě až s Gipsy.cz.

A přesně se strefil do hudební i mezery. Globalizace a globální inspirace tlačily world music ve světě čím dál víc do oficiálních médií, zatímco v našich krajích šlo do té doby pořád o něco okrajového. Gipsy tehdy spojil hip hop, world music, r'n'b a pop do skutečně chytlavého konglomerátu, který u podobně naladěných posluchačů logicky zabodoval.

Podobně se podle všeho povede druhé desce. Hned prvním trackem je Benga Beating. Známá hitovka ze soutěže Eurosong v českých rádiích zdomácněla, přestože ji v absolutně zbytečném klání zastínil další produkt globalizace, odvar r'n'b v podání Terezy Kerndlové.

Benga Beating je v dobrém slova smyslu rozjuchaná vesele ironická tancovačka, kde Gipsyho vokál vede celou kapelu a energie tu je na rozdávání. Právě v těchto momentech je album Reprezent nejsilnější; ostatně stejně jako jeho předchůdce.

Gipsy je evidentně chytrý chlapík, který ví, jak na gádže. Díky charismatu, sebeironii - ovšemže té okázale hip-hopové - a smyslu pro hit dokáže oslovit posluchače skutečně napříč žánry. Na novince najdeme hned několik podobných tracků, které Gipsyho parádně reprezentují, například jazzůvku Dobrý den, titulní Reprezent nebo Na cigánské svatbě - byť v některých momentech snad až přespříliš polopaticky rozjetou.

Zdravě ironické texty parodující tu americké rappery, tu cikánskou neschopnost a jindy zase vlastní výskání, jsou právě v těchto písních výtečné. Kámen úrazu přichází, když Gipsy z této křehké hranice mezi bavičstvím a ironií ustoupí.

Ať už se snaží o vážné poselství, nebo naopak o ještě větší zábavu, jde o výstřel naslepo. Barvoslepej svět v Čechách asi skutečně máme, ale právě proto nám o něm Gipsy nemusí říkat. Ty, co to vědí, diblíkovský polopatismus písně spíš otravuje, pro ostatní je tohle sdělení zbytečné již úplně.

Jistě, jde o velmi osobní téma, ale v parafrázi na text písně je jasné jedno. Ne Gipsy, skutečně nezáleží na tom, jestli si „černej nebo bílej chuligán" - chuligán ostatně nejspíš nejsi vůbec. Není na škodu svým posluchačům trochu věřit.

O velmi osobní zpověď jde určitě i v songu Amen Savore, kde už přílišná doslovnost vadí skutečně hodně. Snad jen, že by si to konkrétní osoba, o kterou jde, vzala fakt k srdci.

Taky občasné vulgarismy, které pronikají i v ostatních písních, působí trochu samoúčelně, i když tady jde spíš o věc názoru. Bohužel všechny tyhle momenty poslech jinak povedeného alba trochu ztěžují. Jinak ale reprezentant Gipsy boduje velmi slušně.

Celkově skvělý zvuk nahrávky je dalším posunem a kapela tu svůj úderný styl vybrousila k dokonalosti. Spojení mnoha stylů je eklektické a přirozené, zachovaná zůstala i výbušná energie jejich koncertů.

Jen se pořád vkrádá myšlenka, že na to, aby byl Gipsy reprezentantem špičkovým, potřeboval by také vrcholného trenéra. Chce to prostě nezaujatý pohled zvenčí. Posluchač zůstává často zmaten, přestože se kapela evidentně dobře baví.

Producent tu opravdu chybí, a zbytečně se tak snižuje potenciál skupiny. Jasným důkazem je „čunkovina" na závěr. Důvody se dají pochopit, nehledě na dobrou marketingovou službu, ale na albu tahle "zpověď" prostě nemá co dělat.

Michal Pařízek

http://aktualne.centrum.cz/kultura/hudba/clanek.phtml?id=607886