Recenze na album

Loučení se Zuzanou Navarovou? Ani náhodou

Zuzana Navarová by měla z novinky své bývalé skupiny Koa radost. To album hraje mnoha barvami a styly, voní dálkami, je spíš klidné, teskné i radostné, svěží. A ty tři Zuzanou nazpívané písničky na něm nejsou překvapením, patří sem. "Musí to bejt, cigáro na děravý plíce, musí to bejt, než zhasne svíce.." (Zelí a prejt, napsala a zpívá Zuzana Navarová) Slovo multikulturní mi moc nevoní, vlastně zní dost divně. Ale v souvislosti s CD novinkou Koa se mu bránit nebudu. Nemůžu. Zpívá se tu česky i romsky, španělsky, slovensky a rapuje anglicky, už v tom je slušná pestrost. A to je teprve začátek. Koa jsou dnes nevidomý Mário Bihári (akordeon, piano, klarinet, na albu zpěv 10 písniček ze 14), Omar Khaouaj (kytary, zpívá 2 x), František Raba (kontrabas, basová kytara, 9 x zpěv) a Camilo Caller (bicí, perkuse, cajón, zpěv 3 x). Z nové desky těchto muzikantů zní sladká Francie (šanson Toč se s větrem, Rozárko), Máriova harmonika přihazuje rytmy reggae (Biele vrany a Rabova Big Sur), tango svádí na parket (Zuzanino Zelí a prejt, Máriova romská Čirikleskero tango), valčík nás pohoupe (Zuzaniny Gatě), garmóška si zasóluje (Čirikleskero tango). A k tomu latina (Camilova píseň Caldo de Gallina), romská latina (klidná Máriova Pro sasťipen) i česká lidová (Rabova Pijácká)... Všechno jsou to Písničky. Zdánlivě jednoduché, jisté, samozřejmé, krásné. Album drží skvěle pohromadě, ani při té pestrosti člověk nemá dojem, že by tu bylo něco navíc či nepatřičné. Že by vznikl miš maš bez ladu a skladu. Je v tom hodně citu, radosti a života. To proto. Co písnička, to malý klenot, podmanivá nálada, slova ze sbírky poesie. "V záři snů barvy se ztrácí, nad Big Sur létají ptáci..." zní od Františka Raby posmutněle. Zuzana je rozverná, když radí "...a tak natáhni gatě, ona dál v paži má tě, a je sladká až k zešílení." Camilo Caller v latině Caldo de Gallina španělsky popisuje, jak se vaří slepičí vývar, že při tom romská dívka tančí a vůbec je pohoda. Valentýna, duet Františka a Mária se Zuzaninými slovními hrátkami, je jedním z překvapení desky. "Týna byla roztomilá, už tu není, už je pryč, byla, byla zatančila, zbyla po ní lesklá tyč..." tvrdí v ní muzikanti a končí: "Na Camila roztomilá, zatančila, byla čilá, byla, byla, byla, byla, Jarmilu pak políbila." Co vše se posluchač z alba Koa nedozví?! Barvy všecky zkrátka má i dnes skupina ex spoluhráčů Zuzany Navarové, muzikantů od Pánaboha. Zpěvačka jim loni odešla rychle a nečekaně, rakovina byla silnější. Ale i hudba jejích hudebníků zůstala silná a přesvědčivá, Koa nahrála pěkné album. Tak by to zakládající členka Nerezu chtěla. Věřím, že deska s ní by nebyla o moc jiná, kdyby... Jen by na tom CD asi bylo víc písniček s jejím zpěvem. Co by ale Zuzka určitě nechtěla je smutná píseň na rozloučenou. Ta se tu ovšem nekoná, i když k tesknění mají Romové - a Mário Bihári dnes Kou vede - blízko. Ale tohle už za jeho chlapce "zařídily" Tři sestry v písničce Pumpa z posledního řadového CD. Zuzaně zamával František Moravec vkusně, bez velkého sentimentu, nápaditě. Jakoby tak předpověděl i vlastnosti, které bude mít nové CD Koa. Které už má. PS: Nebudou to mít příští rok žánrové kategorie anket snadné. Během čtyř měsíců vyšla dvě tak skvělá a zásadní alba, jako je Koa a Burianova Dívčí válka. Navíc se k nim do šuplete "vejde" stylově i časově také debut Bratů Orffů, tak se někdy neurodí za rok. A to zatím netušíme, co nás ještě čeká.
Hodnocení 90%

Jan Bořek Šikula, 15.05.