Recenze na album

Tomáš Kočko a jeho palírna

Všichni potřebujeme něco, co nás občas zahřeje… Zkuste album Cestou na jih! Tuto nahrávku má na svědomí vynalézavý moravský muzikant Tomáš Kočko. S Orchestrem a hosty předvádí velmi chutné produkty své tvůrčí palírny.

Zpívá se tu o lásce, o ženách, o mužích, o smrti, o pití, o síle živlů…, a nutí vás to přemýšlet, milovat, nenávidět, smutnit, plakat, tančit, dívat se do mraků… Ale pozor: než vyrazíte na cestu pohostinnou moravskou zemí, dobře si prohlédněte mapu ve skládacím (dvojjazyčném) bookletu. Ať víte, odkud kam směřujete. Frýdek-Místek, Valašská Bystřice, Žítková, Lopeník, Velká nad Veličkou, Uherčice, Velké Pavlovice, Vrbica. Z etnoregionů jsou tu zastoupeny: Lašsko, Moravské Valašsko, Moravské Kopanice, Hanácké Slovácko, Horňácko.

Tomáš Kočko tentokrát nenahrál autorské album, ale pustil se především do interpretací lidových písní. Mezi námi, záslužná činnost! Aranžérská kreativita a pestré nástrojové obsazení dávají jednotlivým písničkám nový náboj. Ve skladbě Máš, máš/Mamko, mamko, kterou lze označit za hit, se skvělé proplétají kytary, viola, šalmaje, zobcová flétna, cimbál, tamburína a podmanivé ženské hlasy (Zuzana Lapčíková, Libuše Černá).

Při poslechu dalších skladeb snadno zjistíte, že ve studiu se sešla parta muzikantů, kteří si s dědictvím předků radostně pohráli. Patříte k posluchačům, kteří chtějí být překvapováni? Pak vás asi potěší dixilendový šmrnc písně Pytal se mě jeden chlapec, prostor tu dostávají klarinet, trubka, pozoun, banjo i akordeon. Pokud byste měli chuť na temperamentní tanec, přepněte si okamžitě na I feel o poštaris, původně cikánská lidová „odevšad“ má v sobě opravdu hodně energie. Ale ještě si nesedejte, v tempu vás udrží pekelně rozjetá cimbálovka Nemožu uležeť/Pivečko mladencom. Tuhle rychlost by mohli závidět i někteří neopunkeři.

I když toto album je poskládáno z nepůvodního materiálu, jednu autorskou píseň mezi ně protagonista celého projektu úspěšně propašoval. Jmenuje se Poslední božec. Možná si řeknete, kdo jiný by dokázal udržet takhle magické napětí, snad Nick Cave či Lou Reed. Nemohu si pomoct, tady Tomáš Kočko významně zabodoval.

Charakteristickým znakem alba je nejen zmiňovaná pestrost, ale také moravská zpěvnost, vyrostlá z hrdosti a vědomí tradic. Mezi zpěvy a tóny tušíte kouzla přírody, slunce, déšť i mlhu. Když si pustíte do uší baladu Ach, voděnko studená, napadne vás, že je něco silnější než vy. Písně přetvořené T.K. a jeho přáteli umějí nadnášet a zároveň tlačit k pokoře.
Něco vám řeknu: album Cestou na jih by se krásně poslouchalo ve venkovském kostele.