Recenze na album

Nepřekvapí, že coververze osobitého písničkáře vydali Indie Scope, ani že je hrají/zpívají i Jana Vébrová, Jablkoň, Květy, Tara Fuki, Traband, Fru Fru, Maraca. Dobrá společnost! Překvapí ale, že to CD vůbec existuje, a co dobrého na něm ještě také je.


„A pro případ zajetí
máš v ampulkách jed“
(Země Nikoho)

Tributů českým písničkářům je zoufale málo. Vybavuji si teď jen ne moc zdařilý hold Krylovi, jinak ticho po pěšině. Počítat nelze psaní pro jiné: Dědečkovy texty ve spárech dračic z Paniky, Skoumal Mišíkem nazpívaný... Burianova alba Dívčí válka a Muži jsou křehcí jsou skvělá, ale inicioval je Jan a jeho tým - tribut se nekoná. A že si nikdo (krom Mňágy) netroufl na Plíhala je logické. Fialova kapela má však i další zářezy – třaba cover Mertův či Janotův. I cesta může být cíl od Mňágy a Žďorp je můj jediný hitparádový úspěch, pochlubil se Oldřich.

Je to ale podivné. V okamžiku, kdy se většina interpretů z první poloviny alba, řekl bych, rozhodla Janotovy písně zintrovertnit, udělat smutnějšími, patetičtějšími, Janota na nové desce má i skladby rozverné. Hrál je na křtu alba Ztracený ve světě, koukali tam na něj jak na blázna. A Květy, byť ve Žlutém kopci rockově experimentující, tam tak zněly janotověji než on sám. Učitel utekl svým učedníkům, dalo by se říci. Ale dohánějí ho jinudy.

Album Ztracený ve světě má moc pěkných momentů. A překvapení v čele s hodně dobrou bluesovou Baladou o požárním hydrantu od ZVA 12-28 Bandu, mnohabarevnou Bitvou na Tursku z čarodějné kuchyně Maracy a rockovou verzí Fetišisty ve verzi Tomáše Kočka a Orchestru. Ty tři jsou příkladem nadhledu, který pár dalším „přehrávačům“ Janoty chybí. Pietně přitom k tributu přistoupila i Jablkoň, která zná znít hravě, barevně, zábavně. Ale nechci být nespravedlivý. Jedna každá píseň CD – soudím - by byla na řadovce svého interpreta malým klenotem. Zpestřením, ozvláštněním, lahůdkou.

Janotův minimal, zdůrazněný ještě spoluprací s Havlovými, do nahrávky Čekání bez problémů dostaly Tara Fuki. Poteměle krásnou pohanskou mystiku se podařilo do Oldřichovy Prvníčky „vpašovat“, respektive v ní zachovat, Gabrielově Cimbálové muzice i Janě Vébrové s Ivanem Acherem v Červnu na Svaté. Krása. Fru Fru jsou v Hotelu Savoy tradičně za exoty, pěkné baladě sluší i nápadité finále. Marace pak vysekávám hlubokou poklonu. Bitvu na Tursku (a čert vem, že mou oblíbenou) sice teatrálně, ale zajímavě a účinně změnila v duet s čarodějnicí, recitativem děcka a reggae závěrem. Co mi jen dívčí vokál v jejích hlubinách připomíná? Kde já ho jen... Snad u Pink Floyd na Dark Side of The Moon?

Ani finále alba ovšem není k zahození. Zní jím ve zpěvu rockově ležérní, hudebně ale na pilu tlačící Okrej ve 24 hodinách volného času, i balkánskými (?) dechy hlaholící, jinak ale důrazný Místní blázen „jednonohých“ Čankišou. Inu, další hit této mile obskurní party. A nezazdil to ani Tomáš Kočko svým folkově pohádkovým poklidem nedělního odpoledne v Sedmi havranech. Není tak zadumaný jako Janota; je příjemný, vyprávějící, poučný.

V tomto rozsahu, tak luxusně vyveden (v pěkném bookletu jsou samozřejmě i texty) s tolika vděčnými gratulanty je Janotův tribut asi první vlaštovkou domácí scény. Albem pestrým, zábavným, místy objevným, dělaným s láskou. Jak ho tak dokola poslouchám, jsem rád, že jsem u toho. Ta deska je událostí, doceněním velkého hudebního i textařského talentu. Ví Bůh, kdy se dočkáme další podobné. Ehm, kdo je na řadě? Snad Merta? Pěkně prosím...

75 %

Petr Tomeš

http://www.freemusic.cz/clanky/6975-va-a-ztraceny-ve-svete-a-tribute-to-oldrich-janota.html