Recenze na album

Lidé se mění a když se mění člověk - muzikant je jasné, že to ovlivní i jeho hudbu. Typickým příkladem budiž skupina Traband, která opustila rychlý rytmus klezmeru a tzv. dechna a na nové desce "Přítel člověka" se zaměřila spíše na zahloubanou, povětšinou v pomalém tempu hranou folkovou a někdy až lidovou hudbu. Krok je to sympatický, protože se tím skupina vyhnula kopírování sebe sama. Hlavní je však hudba samotná, bohužel ta však zaostává za minulým řadovým počinem s názvem "Hyjé!"

Hned první skladba "Tak to mám rád" však začíná velice slibně. Má téměř orientální nádech a zaujme též dvoj (či více, záleží co si pod tím dokážete všechno představit) smyslným textem ("Tak to mám rád, když ty jsi nahoře a já pod tebou"). Jak jsem však již naznačil, úroveň dalších skladeb trochu pokulhává. Ne že by druhá "Ve stejném okamžiku" byla špatná. Ba naopak, je to pěkná píseň s hezkou melodií, jenže si posluchač může myslet, že poslouchá album Mňágy a Žďorp. Ano, Mňága byla vždy inspirací nejen pro Traband, ale takovou kopírku bych od tak svébytné skupiny jako jsou Trabanti opravdu nečekal. Naštěstí text písně je vcelku vydařený, jenže opět typicky "mňágovsky" asociativní a na první pohled i kapánek iracionální. Naneštěstí se zde ale objeví i písně, které jsou v podstatě naprosto nevýrazné. Například to jsou "Adam a Luna" či opět Valmezem načichlá "V hořícím keři".

Osobitá, avšak ne moc kvalitní je například trojka "Dej mi Bože, dobrou ženu". Na druhou stranu je místy deska opravdu dobrá, invenční a kvalitou se vyrovná i předešlému, dle mého názoru nejlepšímu albu souboru. Za vrcholy trabandovských skladatelských schopností na tomto albu považuji krásně sentimentální (avšak ne tím klišovitým způsobem) skladbu "Jdu krajinou". To samé platí o zřejmě nejkrásnějším kusu tohoto díla, o nádherných "Vlaštovkách". První singl "Partyzán" je zase typický Balkán po Česku, tak, jako to umí nejlépe právě tato svébytná formace. Další kategorií této desky jsou tituly hudebně ne moc poutavé, zato textově přímo brilantní, mnohdy až básnické úrovně. Toto platí o skladbách jako "Milovaný syn" či především "Havrani" s krásným textem. Tak někde tak na půl cesty jsou různé na styl kapely až progresivní písně. Zde musím zmínit především kus "Tichý muž", jehož sloky jsou až hip-hopové(!), což je ale možná na škodu, poněvadž se rap k Trabandům prostě nehodí. Není to ale rozhodně nějaké špatné. Přece jenom kvalitní text je odlišuje od ne moc spisovných hoperských souborů jako Kontrafakt. Na druhou stranu hlas Jardy Svobody není zas tak naléhavý, a proto jeho rap nezní tak přesvědčivě. O tom, že to v Česku jde i s vynikajícími texty, nás přesvědčil projekt "Neurobeat" od kapely WWW. Tomu se Traband bohužel nepřiblížili. Ale uvidíme v budoucnu. Hodně zajímavá je i desátá "Doma nejlíp", která začíná jako typická lidová heligonka, přičemž se během vteřiny změní až v taneční hudbu a po pár okamžicích opět zpátky v lidovku. Možná samoúčelné, možná prvoplánové. Rozhodně je to však krok vpřed a to se musí ocenit.

Obrovským plusem desky jsou hlavně texty, jak jsem již několikrát zmínil a zmíním zase. Po textové stránce udělala kapela obrovský posun (od osobitě vtipných textů na "Hyjé!" se vypracovala na českou textovou elitu). Některé jsou tak hlubokomyslné, že se opravdu stávají spíš básněmi. Dalším kladem je též i přes veškeré básnictví udržení si svého osobitého humoru. Faktem však zůstává, že samotný hudební materiál místy pokulhává, je zde hodně hluchých míst, některé mi přijdou až vyloženě vatové.

I tak ale vydala tato sympatická a osobitá skupina kvalitní desku s texty a písněmi, při niž se člověk musí zamyslet a rád se zaposlouchá do těch melancholických vět a tónů.

Chvályhodné je i vydání luxusní digipackové edice s knihou, obsahující kresby spjaté s konceptem. Můžeme si zde přečíst i pohádky ve stylu Malého prince nebo se podívat na videoklip k písni "Partyzán". Jenom to celé stojí o nějakých dvě stě korun víc.

Marek Odehnal

http://www.musiczone.cz/recenze-1722/traband-pritel-cloveka