Chancers jsou nejlepší česká ska kapela / Recenze jejich nové desky A Calling Out aneb co mi vadí na českém ska

Na českém ska mě v zásadě mrzí jedna věc. Když to řeknu hodně kulantně, tak to, že jeho tvůrci nerespektují kořeny a tradice. V našich končinách pak nabývá tento jamajský hudební styl podoby hospodského punku, myšleno kulturou celkově, důraz na druhou se přece jen vesměs dodržuje, okořeněného tu a tam reggae klávesami, popřípadě dechovou sekcí. A když už se člověk smíří s takovým hybridem, jakmile je jen trošku hudebně náročnější, dočká se dalšího zklamání. Na punk odkazují čeští „skáčkaři“ ještě v jednom případě, a sice když se nástrojů chopí lidé zpravidla netalentovaní, jejichž jedinou předností je až chorobná touha něco a nějak jako hrát. Na posledním koncertě jsem se nudil k nevydržení, na podobné akce se nechystám. Pokud na ní nevystoupí jistá kapela, která veškeré nepříjemné vlastnosti postrádá, a to i přesto, že z punku si toho bere daleko v jistém směru víc než všichni ostatní.

Britsko-české Chancers mám v oblibě od jejich debutového alba Rudeboy Polka. Po technické stránce toho sice šlo dost vylepšit, nicméně skladby na něm se nacházející jsou z toho těsta, které neztvrdne a nikdy nepřestane křupat. Když Murakami prostřednictvím svého hrdiny tvrdí, že se neomrzí opravdu jen ty nudné věci, tady se mýlil. První desku Chancers můžu poslouchat pořád dokola, aniž by se mi výrazně zprotivila. Přitom stěží ji lze považovat za nudnou. To bylo na úvod. Myslím, že je lépe hned ze startu objasnit můj vztah ke kapele. Před nedávnem vyšla její třetí deska nazvaná A Calling Out a nejen jako fanoušek musím říct: „Opět povedená, opět lepší a tentokrát i trochu pokroková“. Jestli však lepší než zmiňovaný debut, to těžko říct. Z jednoho pohledu určitě, z druhého už tak jistě ne.

Největší předností A Calling Out je vkusné smíchání jednotlivých stylů, řekněme raději snad vlivů. Punkový důraz podtrhává rock’n’rollová chytlavost, to vše s výrazným přihlédnutím na staré (dobré) jamajské reggae. Jedním slovem 2 Tone. Oproti zásadním skupinám tohoto hnutí z konce sedmdesátých let však Chancers experimentují daleko více, než bylo ve zlaté éře britského ska – aby nedošlo k nedorozumění, explicitně neříkám povolené – možné. Společnost se mění, hudba společně s ní. Tahle skupina tom něco ví, a tak nezůstává jejich zvuk zakonzervovaný. Neomezí se pouze na vlastní řady, zapojí se i třeba foukací harmonika, střídají se tempa, nálady i pocity, které u vás vzbudí. Začleněním elektroniky, patrné nejvíce v klávesových sólech ve skladbách Chain of History nebo Living in Cages, se kapela postarala nejen o překročení sebe sama, ale také o inovaci stylu, kdyby jen na území ČR.

V druhé řadě nepochybně zaujme naaranžování jednotlivých písní. Nic se s ničím nebije, vše je na svém místě tak, jak má. Dokonce lze říct, že uslyšíte vše přesně tak, jak jen nejlépe si to dovedete představit. Když se zdá, že už Simon zpívá moc dlouho, nebo že bylo dechů tak akorát, anebo že by teď neškodilo ubrat na rychlosti, skupina to vycítí. Střídání tempa a nálady beru jednoznačně jako plus, zvlášť když se prezentuje materiál takto časově dlouhý. K muzikantům, zejména k dechařům – hraná sóla představují příjemné zpestření, rozhodně bych se nebál pustit se do pořádného dech beroucího, uši trhajícího frázování. Neomezoval bych se a klidně víc přitlačil na pilu. Naopak chválím bicí. Připadá mi, že znějí lépe než kdy na minulých počinech.

Třetí nejvýraznější kvalitou je osobnost, respektive texty jejich hlavního zpěváka Simona Ruffskanka. Ty jsou chytré, přemýšlivé a především pak značně bizarní, ovšem v tom nejlepším slova smyslu. Ruffskank dokáže zpívat o svých osobních zážitcích, přitom se zmínit o dělnických bouřích v devatenáctém století anebo o hrdinovi české literatury, o Švejkovi. Sečteno, podtrženo – A Calling Out se vyznačuje bohatou pestrostí, což z něj dělá patrně nejzajímavější ska album, jež u nás kdy vyšlo. Dále se jedná o po všech stránkách zdařile vypracovanou muzikantskou záležitost, jíž jen přidají na kráse interesantní texty.

Hodnocení: 1-

http://www.metancity.com/1023/chancers-jsou-nejlepsi-ceska-ska-kapela-recenze-jejich-treti-desky-a-calling-out-aneb-co-mi-vadi-na-ceske-scene/