Recenze na album

Kdyby mě tahle deska neroztancovala, mohl bych klidně napsat, že jsem si z ní sedl na zadek. Tedy - na to také došlo, ale až po radostném křepčení obývákem. A sedl jsem si jen proto, abych mohl napsat tyto řádky.

Tak schválně - kdy se vám naposledy dostala do rukou deska, která skoro nemá slabé místo? Dobrá, uberu - kdy jste naposledy narazili na takové české album? A CD, které tak svádí k tanci a má tak hitový potenciál? Ne a ne a zase ne - nesnažte se mi namluvit, že to NENÍ česká deska. JE. I přesto, že v devítičlenných The Chancers šéfují v Praze usazení Britové: zpěvák Simon Ruffskank a Marco McKee, kytarista, zpěvák a hráč na foukací harmoniku. Ten také napsal - převážně spolu se skupinou - většinu hudby alba.

Když na přelomu 70. a 80. let vlítla do britských hitparád dvoutónová (2tone) muzika, byla to událost. Taky móda, jistě, ale i slušná zábava. Kapely jako Selecters, The Specials, Beat a Madness (ti s výhradami) oblékly saka a klobouky, černou a bílou, popřípadě rovnou pepito a vsadily na osobitou rockovější verzi jamajského ska. Některé existují dodnes, ale renesance ska, řekl bych, přišla v 90. letech. Tehdy ho k nám dovezli živě dost dobří němečtí The Busters, kteří debut Ruder Then Rude s hitem Mickey Mouse in Moscow vydali už v roce 1989. Republikou projeli i slavní Toasters a francouzští Skarface, ska "objevily", docenily a na desky začaly točit i punkové party, třeba... Rancid?

A naše ska? Sto zvířat ho dělají dlouho, ale dřív dost po svém - i když ne špatně. Najde se i pár dalších slušných part, třeba Fast Food, 2v1 nebo Tleskač. Přesto nás ho dlouho jezdili do Čech "učit" Polemic. Možná trochu popovější a s výraznějšími refrény, než jak to uměli naši, ale s dost živou show. Pohodu z jejich hudby umocňuje i to, že jim jejich Čechové rozumějí. A dál rozumět budou - až se k jejich uším/očím dostanou polemické novinky, CD a DVD Live. O nic třeba někdy příště.

Novému albu The Chancers - jejich placce č. 3 - tleskám pro pestrost a výborné aranže. Dvě stejné písničky tu vedle sebe nenajdete - a ani na celé desce ne. Jejich dechy by jim mohly dechovky (naše, ne balkánské) závidět, skvělé je, že si trombon i oba saxofony občas zasólují. Skladby to oživí a dává to větší šanci show na pódiu. Divadýlku, na kterém kdysi stavěla i taková Laura a její tygři. I když i v jiných žánrech, ale vliv 2tone part na svou image nezapře.

"Kdyby jen skini zůstali u svého ska," napadá mě, když vidím správnýho týpka z Chancers, jejich zpěváka Simona. Malý pívo s holou hlavou, černýma brejlema a energií, která strhnout musí. V rokenrolové new wave Luvratbaby (v MP3 je zdarma ke stažení na jejich webu) s nakažlivým refrénem mu o poznání zhrubne hlas, ale slečna Tereza co special guest ho svým vokálkem zjemní. Když se při jízdě All Mad Here (jak příznačné!) zadýcháte, zklidní vás hudebně odlehčené reggae The All Dead Now. Hitů má album víc, prvním jasným je song titulní se sólem saxíku.

Jestliže punkové kapely baví i díky ska, The Chancers naopak některé své ska kousky slušně punkově přihustí. Třeba The Land of the Free nebo Chair of History. Na pestrosti albu přidává taky Marcova foukací harmonika, třeba v zábavném regéčku Nothing to Tide nebo v All Mad Here. Pokladem kapely jsou i Pavlovy hammondky, znějící v A Calling Out (part 2) barově, přidávající něco navíc do All Mad Here a vracející nás v úvodu Tennyso's Gift do 60. let. Kdo pase po hitech, nepřeslechne I Can See for Smiles, jízdu se Simonovou roztomilou češtinou v úvodu. A o čem jiným by mluvil než o chlastu a následcích, že? Naštěstí to odnesl jen bolehlavem. A když už jsem jednou zmínit punk, připomenu ho zas. Poslední dvě skladby alba, Living in Cages se strašením kláves a především Riot Girl, mě donutily poslechnout si zase po čase London Calling, nejlepší album The Clash. A zas to byl zážitek.

90%

Petr Tomeš

http://www.freemusic.cz/clanky/5529-the-chancers-a-calling-out.html