Recenze na album

Povedená vizitka bezmála třicetiletého stromu plodícího jablka první jakosti.

Záznam červencového koncertu Jablkoně v Náměšti nad Oslavou provádí posluchače všemi hudebními místnostmi, co jich kapela za ta léta prošla. Poetismus si podává ruku s vtipem, muzikantská zručnost a aranžérská vynalézavost jsou samozřejmostí. Hosté mají opodstatnění, Jiří Stivín exceluje v Animatu, Petr Váša neopakovatelně dojí hlasivky v desetiminutové Machalaj. Třetí třetina desky je pak exkursem do spolupráce Jablkoně s Petrem Svěceným, který v závěru Lidové předvádí, proč patří mezi evropskou houslovou špičku (na živo stejně stoprocentně jako dříve studiově).

Je až s podivem, jak soudržně působí deska, kde se vedle sebe střídají tak rozdílné písně jako folk-rocková Paní Svobodová a ryze alternativní Pulitr, kde se prolínají názvuky folklóru, jazzu, klasiky (umocněné stylotvorným fagotem Johnyho Jůdla) a dokonce i punku (legrácka Kdopak nám zazpívá se skvělými cimbálovými intermezzy Zuzany Lapčíkové).

Jediné, co působí poněkud zvláštně, jsou zkracované a překvapivě chabé potlesky i absence jakéhokoli mluveného slova. Inu, aspoň se to neoposlouchá.