Recenze na album

will be available in english soon... Czech translation follows

Jako by se ty písně pro Jarmilu Šulákovou urodily

 Těžko bychom mezi našimi folklorními zpěvačkami našli známější jméno. Když však před třemi lety Jarmila Šuláková naposledy zpívala z pódia, byla to událost hlavně pro její rodný Vsetín; média větší zájem neprojevila. Letos v únoru zpěvačka zemřela a mnohým došlo, jak mimořádná osobnost to byla a co všechno pro lidovou hudbu znamenala. Nyní už má sochu na Valašském Slavíně, in memoriam jí byla udělena Zvláštní cena města Vsetína i prezidentská medaile Za zásluhy o stát v oblasti umění. A také teď vyšlo rekapitulační dvojalbum Jarmila Šuláková 1929-2017.
 Proslavila se, když jí ještě nebylo dvacet. Rozhlasový dramaturg Ivo Stolařík dostal na Valašsku od jednoho z lidových muzikantů doporučení: „Já jsem teď našel jednu takovú děvčicu, kerá hezky zpívá. Nechceš si ji poslechnúť?“ Šuláková přišla, zazpívala, a hned z toho bylo pozvání do ostravského rozhlasu. Když v dubnu 1949 její hlas poprvé zazněl ve vysílání, nestačila se divit, jaký úspěch to vystoupení mělo: vzápětí přišly dva tisíce posluchačských dopisů.
 Lidový valčík Okolo Súče se stal rozhlasovým hitem a výborně se prodával i na gramofonové desce. Ale Jarmile Šulákové se z toho hlava nezatočila. Nikdy nebyla výhradně profesionální zpěvačkou, až do důchodu pracovala ve vsetínské prodejně Supraphonu. Zpívala s valašskými kapelami Vsacan a Kyčera, roku 1952 začala účinkovat také s Brněnským rozhlasovým orchestrem lidových nástrojů - tato spolupráce pak trvala 40 let.
 Od začátku šedesátých let také vystupovala s Cimbálovou muzikou Technik, vedenou Janem Rokytou. I když v brněnském i ostravském rozhlasu nazpívala mnoho písní, desek jí zas tak moc nevycházelo. Prvního alba Kyčera, Kyčera se dočkala až roku 1971: to jí bylo 42 let a paradoxně za sebou už měla účinkování na třech dlouhohrajících deskách BROLNu, natočených a vydaných v západní Evropě a Spojených státech.
 Roku 1979 jí vyšlo ještě album s Technikem, jednotlivými písničkami byla zastoupena na různých kompilacích, ale teprve po roce 1989 toho začalo být víc: archivních snímků i nových nahrávek. A ukazovala se její všestrannost: dokázala interpretovat i písně z Rumunska nebo Albánie, velmi dobře jí to šlo také s rockovou kapelou Fleret za zády.
 Jedním z jejích obdivovatelů byl spisovatel Ludvík Vaculík. Jarmilu Šulákovou rád poslouchal od začátku padesátých let, později si při návštěvě Vsetína si koupil její desku, ale hned si nevšiml, že to ona sama stojí za pultem prodejny: „Až na ulici, hleďa na fotografii na té desce, jsem si cosi uvědomil a vrátil jsem se: To jste vy? Možete sa mně tu podepsat?“
 Nové dvojalbum sestavili synové Jana Rokyty z nahrávek, které vznikly s Cimbálovou muzikou Technik ve studiu ostravského rozhlasu v letech 1961-1996. Vesměs jsou to valašské písně, některé velmi známé - A vy páni muziganti nebo Gde je kostel, tam je fára. Druhý disk přináší dosud nepublikované nahrávky, dlouho skryté v archivech.
 A o všech stále platí slova Ludvíka Vaculíka: „Jarmila Šuláková má krom rodu a nadání i veliké štěstí: že má pro ten hlas zrovna takové pěsničky. Jako by se pro ni urodily. Jsou slovem nebo notou někdy tak nenápadné, že by je nějaká zpívající fiflena nedbale přešla. Ale ona k nim a ony k ní pasují přesně, protože ona je pořád ještě taková, jací byli lidé, jimž ty písně napadly.“
 Zůstala taková až do konce života. Teď tedy byla Jarmila Šuláková vytesána do kamene a ověnčena medailemi; nejdůležitější však je, že její nahrávky znějí pořád vitálně a znovu vycházejí.
Jaroslav Riedel


Jarmila Šuláková 1929-2017 (2CD)
Vydal: Indies Happy Trails Records