Ponožky pana Semtamťuka

/>1980
Tomáš Suchý si kupuje své první banjo, takzvanou "pětku", ale brzy poznává, že to není ono.

1985
Gymnaziální student Vladimír Mužík podléhá nutkání vyprázdnit své básnické střevo a vrhá na papír verše plné něžné výčepní epiky později zcelené do sbírky "Ve stínu pípy".

červen 1986
Na Lužnici se přičiněním společného kamaráda Bróni Hrušky setkávají pozdější protagonisté Ponožek P.S. Tomáš Suchý a Vláďa Mužík. Hned také nacházejí společná témata a ještě týž den vzniká svěží společné dílko - Blues dědovi pivnice.

1987
Tomáš seznamuje Vládíka se svým bývalým spolužákem Milanem Voráčkem. Nastává období prvních nesmělých zkoušek, sežíraček a piatik. Tuto etapu překypující elánem neznajícího hranic nejlíp ilustruje skladba "Blues o nadcházející slávě". S písně je patrné, že ani jeden z autorů nebyl nadán nějakým obzvláštním věšteckým talentem.

léto 1988
Pod názvem "Vypitej lokál" vyráží Tomáš Suchý - harmonika, Vláďa (od té doby už taky Franta) Mužík - heligón, Milan Voráček - pětistrunné banjo se čtyřma strunama a pár jejich otrlých kamarádů na své první pouliční turné - Karlštejn, Karlův most, Karlštejn, Hluboká n.V. a zpět. Repertoár skládá se převážně z hospodskejch vodrhovaček, i když semtam už nějaká ta perla probleskne. Během turné je dvojice Suchý-Mužík zatčena hlídkou VB a na stanici v Karlštejně podrobena křížovému výslechu. Výsledkem je zabavení veškerých kovových valut vydělaných v prachu cesty "podloudně na devizovích cizincích" . Dodnes není jasné má-li býti tato jejich činnost považována za disidentskou.

podzim 1988
V salónku lochovické putyky V Záběhu probíhá ustavující schůze Zábavního výboru Kaleidoskopického sdružení Děti i kmeti. Na programu je 1. Velkolepý ples KSDiK, vznik plesového orchestru "Plesanka", nácvik předtančení, výzdoba plesové místnosti, které se jako svého prvního výtvarného úkolu ujímá Lucie Thálová (později Suchá), výběr cen do tomboly a tisíce dalších maličkostí, které později učiní z tohoto plesu nezapomenutelnou záležitost. Během příprav Velkolepého plesu se členové Ponožek seznamují s takovými doposud nevídanými jevy jako je např. xerox, náznaky tržního hospodaření, v bloku znějící saxofony, demokratické hlasování atd.

Vánoce 1988
Tomáš Suchý si naděluje své druhé banjo, takzvanou osmičku, ale brzy poznává, že to není ono.

začátek r. 1989
Historicky první vystoupení (tehdy ještě pouze) PONOŽEK ve složení František Mužík - klavír, Tomáš Suchý - kytara a Milan Voráček - baskytara na oblastní Portě v Rakovníku. A hned také první úspěch - vzláštní uznání odborné poroty bez naděje na jakýkoliv postup do dalšího kola.

jaro 1989
Jako mladá perspektivní folková skupina jsou PONOŽKY pozvány na hudební školení do Čelakovic. Místem, kde se má onen zázračný přerod obyčejného smrtelníka v hudebníka odehrát, je gigantický bolševický labirint, v kterém se hned po svém příjezdu lehce ovínění aktéři Ponožek ztratí. Tomáš svoje bloudění nekonečnými rudě okobercovanými chodbami řeší tak, že si poznačí jedno ze schodišť náplní minimaxu, po níž v zápětí uklouzne jeden ze školících soudruhů trempů. Agresivní látka mu prožere jeansy koupené za drahé tuzexové koruny. Celá záležitost se vyšetřuje. Viník je usvědčen. Ponožky jsou vyloučeny z oné velké hudební rodiny a ještě ten den odjíždějí. A taková to mohla být skvělá kapela.

16. listopad 1989
Na přehlídce vysokoškolských hudebních souborů ZUŠ v Parku kultury a oddechu Julia Fučíka odmítají Ponožky spolu s dalšími kapelami vystoupit ve večerním programu a to na protest proti nedostatečnému ozvučení pódia. Ještě týž večer o tom informují Televizní noviny milióny diváků . Plamínek je zažehnut.

1990 -1993
Ponožky podléhají davovému nadšení, a jako lavina na sebe nabalují další a další hudebníky. Plovoucí studio Plzeňského rozhlasu se plní podivnými existencemi, které zabydlují jeho palubu krásnými lesklými nástroji. Během této vzrušené doby vzniká průběžně přes třicet snímků (dnes Zlatý fond Českého rozhlasu) a postupně krystalizuje nová podoba Ponožek získávajících přívlastek podle svého prvního majitele - trpaslíka Framáše Sužíka.

1993
Tak tady je máte kujóny! Načesaní, navonění, jako vždy s úsměvem na líci, vždycinky připraveni zahrát vám tu vaši. A tihle dva si dokonce vykloktali fialkovou vodičkou, to aby jejich tóny byli hebké tak, že se vám z nich až zatají dech. Ano takto nějak začínalo představení plné pohybového šarmu, slovní ekvilibristyky a hudebního obžerství tehdejších Ponožek Framáše Sužíka ve kterých se schází kromě těch tří zhora Jirka Hudec - bicí, Pavel Suček - kytara, Roman Kopecký - trubka a Standa Boháč - klarinet, sax, ale i sboristé Kuhn a Hejl a na několika procítěných nahrávkách také Romana Kohoutová - majitelka krásného hlasu (tehdy Pestalozzi, nyní Znouzecnost). Poprvé zazní takové fláky jako Trable, Plavčík Vydra či Tady není Bronx!

1994
Ponožky Framáše Sužíka vydávají vlastním nákladem část svých rozhlasových nahrávek. Objíždějí hudební soutěže. A ejhle! V konkurzu festivalu Zahrada postupují do finále a následně vyhrávají 1. místo - Krtečka. Nastává období mediálního šílenství - Snídaně s Novou, Čundr-country show Ivana Mládka, Rozjezdy pro hvězdy atd. během kterého Ponožky podnikají výborný marketingový tah, z čistého rozmaru mění název. Ano trpaslík Framáž Sužík Ponožkám urostl a tak do nich s lehkostí sobě vlastní vklouzává pan Semtamťuk.

1995 -1997
A Ponožky pana Semtamťuka jedou. Festival za festivalem, koncert za ... no zas tak divoký to neni, ale přesto se Ponožky objeví např. v Telči, Náměšti nad Oslavou, Strážnici, v Hrádku na Muzice, ve Smiřicích na Hrnci, Ve Vrchlabí, v Plzni, v Praze, v Karlových Varech, Chebu atd. atd. ...

1997
... a pak najednou bác! Basista Milan Voráček přichází do jiného stavu a odchází na mateřskou dovolenou, vlastně né do Ameriky odjíždí, nebo odlétá? ... Zkrátka najednou je pryč a stále se nevrací. V Ponožkách je díra a musí se zalátat. Místo baskytary přichází tuba a s ní Libor Duchek - pravzláštní človíček, který záhy odjíždí pro změnu do Japonska a tak se zase štepuje... 1997 - 1998 ... a Ponožky jsou stále řidší a řidší až se úplně rozpadnou. A takhle to mohlo i skončit, kdyby...

červen roku 2002
...do schránek bývalých členů Ponožek nebyla doručena obálka s oznámením zamýšleného sňatku exklarinetisty Standy a jeho slečny Marcelky. A jí se pije a hoduje, vzpomíná se na staré zlaté časy, slzy tečou po tvářích a slovo dá slovo a Franta, Tomáš a Jirka se domluví na brzké spiritistické seanci. Duch Ponožek má být opět vyvolán.

3. srpna 2002
A je to tady! Polonazí borci se svými závodními modely jsou nastoupeni na startovní čáře. Výstřel z lahve šampusu! A vrhají se do vln zpěněné Berounky. 1. Ročník Podtýřovské matračky - závodu na nafukovacích matracích je odstartován. Sedmikilometrová mírně zvlněná trať dá závodníkům zabrat, ale odměna v cíli je nemalá. Pro vítěze - medaile, ceny a věčná sláva, a pro ty ostatní - Ponožky pana Semtamťuka a jejich dlouho očekávaná premiéra. Hospoda U Rozvědčíka praská ve švech a nálada je výborná. Večírek pak doráží kapela Jedním dechem Jazz band, pohodová partička z Hořovic, v jejichž řadách Ponožky ještě týž večer zaloví - zásek! a noví člen Ponožek je na světě. Takže od příště už ve čtyřech.

září 2002
Posila v osobě šikovného kontrabasisty Pavla Šlosara vnáší do Ponožek svěží vítr, ale také fakt, že Ponožky se stávají několikagenerační kapelou. Poznání že bubeník Jirka Hudec sedával ve školních škamnech s Pavlovým tatínkem s muzikanty opravdu otřese. Navíc se Pavel po několika dobře mířených pivech přiznává že viděl Ponožky v televizi ještě jako malý hošík. Naštěstí teď vypadá tak vyžile a má spoustu neduhů a bolístek, že mezi ostatní trosky skvěle zapadne.

podzim 2002
S Pavlem Ponožky získávají nečekaně také zkušebnu kterou Pavel mimoděk disponuje a tak se zkouší a zkouší teď poprvé v zcela akustickém obsazení - kytara, akordeón, kontrabas, bicí. Jirka měl hrát původně na židli - tonetku, ale nakonec si ty škopky mizera jeden přeci jen prosadil.

pátek 13.12. 2002
Besídka Kaleidoskopického sdružení Děti i kmeti v hospodě U Bělohlávků. Panoptikum hereckých, pěveckých, recitačních a jiných převážně opileckých čísel, motající se a blábolící Mikuláš, hra Vaťák K. Maliny inscenovaná s takovými režijními detaily jako je mínus desetistupňová kosa v sále nebo pravý kouř u huby, to vše sinteticky propojeno podmanivou hudbou Ponožek pana Semtamťuka navodilo tu pravou předvánoční atmosféru. Do bicích mlátil alternující džezbenďák Zděnda Pexa a chvílema se i tančilo. K majitelům hostince pouze douška. Svoji restauraci si měli postavit na mýtince.

sezóna 2003
Podrobnosti z tohoto období se nacházejí už spíš v kapitole Koncerty. Přesto však ještě přiblížme několik zlomových okamžiků.

24.květen 2003
Vodácký maraton na řece Berounce - neuvěřitelná sportovní akce při které někteří borci sjíždí téměř šedesátikilometrový úsek Berounky (Ponožkami sjížděný většinou za týden a víc) pouze za několik málo, asi pět, hodin. Také proto se Ponožky tohoto podniku účastní pouze jako muzikanti. A to tentokrát již v pětičlené sestavě. Na levou stranu pódia totiž nastupuje staronový Boháč Standa. Prý už ho svrběly prsty a klárinet začala pokrývat nevábná bílá plíseň, nebo ho snad svrběl klárinet... Každopádně Standův nástup přináší několik nepopiratelných pozitiv 1. naše stabilní publikum se rozrůstá o skalní fanynku Marcelku a 2) radikálně se tím zjednodušuje způsob pivních objednávek - stačí na to jedna zřetelně vztyčená ruka. Na Maratónu jsou také poprvé do programu Ponožek implantovány některé perly z repertoáru Plesového orchestru Plesanka jako např. Mám malý stan, Dobrý den majore Gagarine, Motýl na patníku, Belinda a další, což se setkává přirozeně z příznivou odezvou.

srpen 2003
Léto je v plném proudu a Ponožky zakotví v hospodě na Višňové. Tento zcela ojedinělý úkaz zachytí Lucie na několik metrech citlivého pásu, čímž vznikne několik opravdu hodnotných fotografií. Salá z nich léto, všeobecná pohoda - tedy jednoznačně výborný reklamní materiál.

podzim 2003
Ponožky pana Semtamťuka - perlivé hudební osvěžení. To je slogan! Jen tak dál! Jak vidíte Ponožky chtějí udělat skutečně díru do světa. Rotačky chrlí jeden barevný leták za druhým a zaplavují s ním celou Evropu. Teď už se dozví každý, že bez Ponožek to v šoubyznisu prostě nejde. Stačí se jen začíst, prohlídnout si obrázky a ... Bingo!

začátek roku 2004
Pachatelé se vracejí na místo činu! Ponožky se zcela neohroženě hlásí do konkurzu festivalu Zahrada, kde před rovnými deseti lety urvaly v souboji o Krtka (něco jako Oskar, ale černej) prestižní 1. místo. Nebudeme nikoho napínat. Vyjde to. A v létě skončí na krásné 11. příčce. Toto umístění si vysvětlují tak, že po probdělé noci vidí dvakrát. Takový návrat na scénu se podařil naposledy Třem mušketýrum.

jaro 2004
Jaro je tady slyšet je všady! A i Ponožky plni jarního entuiasmu se hrnou do studia aby zvěčnili něco ze svých věčně zelených melodií. Tentokrát dojde na písně: Dědeček má narozeniny, Slávek, Kachna musí plavat! a Rozptylová loučka. Ve studiu Avic v Plzni je skvělá nálada. Zvukař Pavel Brom alias Rohlík je v dobrém rozmaru, dělá všem pomyšlení, vaří kafe, objednává pizzu, brání muzikanty před svým psem. A tak se dílko nakonec podaří. Demáček je na světě.

14. květen 2004
Plzeňskými ulicemi se pohybuje podezřelá dvojice individuí. V hledáčku kamery pátrá po svých obětech a pokojným občanům pokládá zprvu nesmělou, s přibývajícími promilemi však stále neodbytnější otázku: Co je to trpaslík?

15. květen 2004
Na plácku před březovskou hospodou U lípy se schází podivuhodná společnost. Lidé, zvířata, a dokonce i nadpřirozené bytosti. Pan Melichárek, kterému pozemek patří, postupně uvítá pány s kamerami, i bez kamer, dámy s partnery i bez partnerů, děti, puberťáky, muzikanty, sportovce, jednoho dalmatýna, trpaslíka, kluky z místní hospůdky, sud piva, několik domorodců a i pár přespolních. Za chvilku se tu začíná točit velkoklip kapely Ponožky pana Semtamťuka - Zahradní párty. Nejprve je nařadě nácvik choreografie. Hlavním motivem celého projektu je totiž nový skupinový tanec zvaný TRPASLÍK. Všichni zůčastnění se postaví do řady a zmatečně přešlapují ze strany na stranu. Hned na první pohled je zřejmé, že úroveň tanečníků je nevelká a režizér bude mít ve střižně hromadu práce. Kupodivu nejlépe zvládá režijní pokyny pes, stoletý trpaslík a partička dětí, která se naučí kouřit (jak to stojí ve scénáři) během několika minut. Nakonec počasí zhatí všechny plány a vše je jinak. Štáb i s veškerým komparzem se přesouvá do sálu, kde posléze dochází k názoru, že materiálu je dost na deset klipů. A tak se hraje, pije a hoduje až do pozdních nočních hodin. Naše díky si zaslouží především Slamák, Václav, pan Melichárek, březovský Tým snů, a mnoho dalších, kteří se této povedené taškařice účastnili a vesele se při tom bavili.

červenec 2004
Slunce svítí jako stomiliónová žárovka a Ponožky vyrážejí na vodu. A není to voda ledajaká. Ob den čeká na Ponožky koncert spojený s pivním soutěžním zápolením, a mezitím nějakých dobrých pětašedesát kilometrů v poměrně statickém proudu. Doprovodné suchozemské vozidlo je až po strop narváno nástroji a cenami pro žíznivé vodáky a jelikož nemá stálého suchozemského řidiče musí se dopravovat z místa na místo stylem cik-cak. Celá tato akce, která obsahuje čtyři zábavně hudební programy na čtyřech různých místech plus další tři dny volné plavby, skončí nakonec ku nadšení všech posádek bez jakýchkoliv větších ztrát. Ceny našly své vítěze, lodě zůstaly celé a Berounka dál tiše ševelí ve svém prastarém korytu. Tímto také děkujeme našim sponzorům a partnerům, kterými konkrétně byl: Pilsner Urquel, Vodácké a turistické centrum Honza, Jenčík a dcery - výrobci ďábelského nápoje Krvesaj, Švejk restaurant a Český rozhlas Plzeň. Více také "Lucinky lodní deníček".

14. srpen 2004
Ponožky pořádají již třetí ročník Podtýřovské matračky. A tentokrát jde opravdu do tuhého. Závodníky na startu bičují proudy deště. Voda je kalná jak opilcovo oko a nohy se boří do bahna. Každého chrání jen jeho nafukovací model a povolený doping v podobě božskovského nektaru. Konečně je odstartováno. Ponožky jako již tradičně reprezentuje Tomáš a z přehledem obhajuje loňské sedmé místo. Večer na Rozvědčíku už sice rozmáčené prsty jaksi neslouží ale co naplat - sport je sport a muzika je muzika. Hraje se opět dlouho do noci - Ponožky, Tři dny na břiše, opilci v lokálu, ptáci.... Sumasumárum, zase se to vydařilo.

říjen 2004
Po dvou veselých letech Ponožky opouští nejmladší kus v kapele Pavlík Šlosar. Ne že by šel za mladšími - naopak. Dostal lano od zavedeného bandu Stemboat-stompers, kde se věkový průměr počítá snad už na tři nuly. Honorář ale taky, což u Ponožek nebývá kolikrát pravidlem a tak je rozhodnuto. Otce od rodiny ovšem člověk dokáže pochopit, tedy nezbývá říci než Good bye Paul. listopad 2004 Na Pavlovo místo se nominoval plzeňský baskytarista Martin Jančík. Kontrabas byl sice kontrabas, krásnej kus nábytku, ktrerej na pódiu dělal parádu, ale nadruhou stranu nebuďme zas tak nostalgičtí, v Trandíku bude víc místa, Martin je narozdíl od Pavla svobodnej, takže na nás třeba začnou chodit i mladý holky a má kulatou hlavu, což se prý Lucii bude dobře malovat. Tolik pozitiv jsme si snad ani nemohli přát.

podzim 2004
Tomáš si od Milana Voráčka půjčuje čtyřstrunné banjo - takzvanýho tenora a piluje první akordíky. To zas bude mazec!