Diskografie umělce

Zátory

Bezpochyby nejméně známá legendární kapela. Dnes už archivní nahrávky vzniklé za zcela amatérských podmínek, ale s nebývale kvalitním zvukem.
V souboru, který působil přes 2 roky na konci první pětiletky nového milénia se sešly jemné a křehké duše alternativních veteránů – vyškolených přehrávkami PKS a ostatními radostmi leckdy až příliš reálného socialismu. Skupinu z nicoty vyvzdorovali: Vladimír Línek – hráč na klávesy se zkušenostmi z MCH bandu, a řady dalších skupin (APAD, Nasycen, Stará krev), Zdeněk Konopásek – citlivý bubeník pracující s tichem, neustále obrábějící svůj nástroj k zenové dokonalosti, se zkušenostmi z Dvouleté Fámy a ze spolupráce s Oldřichem Janotou, Pavlem Richterem a Jaroslavem Duškem. » zobrazit více

Saxofonista Jiří Jelínek s letitou zkušeností s Topolovým Psím vojskem, Tomáš Vodňanský – inspirativní kytarista s rodinnými dadaistickými kořeny a Jarda Kašpar – fakirská postava, jejímž nástrojem - kromě basové kytary - je též virgule, kyvadélko a pájka. Člověk, který vám za týden spíchne z plechovky od čaje dokonalý stereomikrofon.

Kapela vznikla jako vzpomínka a připomenutí počátku 70 tých let – doby, kdy se bigbítová scéna měnila v rockovou – a dosud se hledala. Na dobu tvůrčího kvasu, kdy se od státem tolerovaných souborů oddělovala alternativa, ve které se ještě dalších 10 let dařilo udržet původního ducha a nacházet nové směry vývoje. Na chvíle experimentů a posluchačské vnímavosti, kdy na komerční potenciál elektrické kytary pomýšleli pouze odpadlíci a kdy oficiální soutěže byly předmětem všeobecného pohrdání. Na doby zakázaných oslav muziky a spontaneity, kdy mezi scénou a publikem nestály hráze a baterie ozvučovacích souprav a bezpečnostních agentur.

Inspirována byla pocitem dluhu tam, kde nosné proudy domácích tvůrčích sestav byly neprávem upozaděny rakovinou politické korektnosti a později komerce, která veřejný prostor zákonitě opanovala. Pocitem studu ze situace kdy tuzemské, naprosto objevné a unikátní cesty k novému pojetí významu slova, zvuku a melodie (jak je nastínili například Oldřich Janota, Pavel Richter, ale i Mikoláš Chadima, v jakémsi mixu kořenícím v unikátním skrytém zdroji Slovansko – Germánsko – Židovského soulu) byly opomenuty již tzv. svobodnými médii a nebyly dále rozvíjeny nastupující tvůrčí generací.

Proto zvoleno bylo slovo Zátor. Slovo pozapomenutého významu, značící barieru v přirozeném proudu řeky, hlubinu a vír – navíc fonemicky nejblíže slovu Satori. Možná – řečeno s klasikem „slábnou slova zlá i dobrá“ – ale dokud lidé žijí, bude jejich význam obnovován. Neboť „dobří lidé kráčí vyrovnaným krokem – a ostatní kolem nich tančí dobové tance“

Vladimír Línek texty, zpěv, klávesy (kapelník)
Tomáš Vodňanský kytara
Jiří Jelínek saxofon
Jarda Kašpar basa
Zdeněk Konopásek bicí, trubka